Budil v rozhovoru pro server Svobodné universum popsal svojí vizi západního světa, která je podle něj neveselá. „Nacházíme se době přechodné mezi různými kulturními nebo civilizačními konfiguracemi či okruhy, kde je v zásadě jasné, že určitý hodnotový svět odchází, ale ještě se před námi neobjevila výsledná struktura, hodnotová konfigurace, která bude vládnout, řekněme, v dalších staletích,“ říká profesor Budil s tím, že se možná blíží konec nadvlády západního světa, jak ji známe poslední staletí.

Západní společnost totiž podle něj přestává fungovat na principech, díky kterým se dostala na vrchol. „Západu se od 19. století díky své technologické převaze podařilo vytvořit globální civilizaci, načež se zdá, že jakoby své historické poslání splnil, jakoby toto bylo jeho vyústění a jakoby nyní, na počátku 21. století nevěděl, jaká je jeho další civilizační mise,“ všímá si Budil.

„Každá generace vlastně žije na přechodu, protože se snaží realizovat své vize. Ale nyní jsme opravdu v přelomové době z toho důvodu, že Západ za poslední století vlastně rezignoval na smysl a logiku svých dějin. Proto mi připadá, že to odráží nějaký hluboký historický předěl, který může skončit zánikem Západu,“ obává se antropolog.

Úspěch Západu je podle něj dán myšlením, které vždy směřovalo do budoucnosti. „Západní myšlení, západní mentalita, je vychýlena do budoucnosti. My prožíváme budoucnost možná intenzivněji než přítomnost. Zkrátka přítomnost je pro nás pouze přípravou na naše velké projekty, plány, vize a podobně, které chceme naplnit v budoucnosti. A tento západní instinkt, který byl podstatou západní kultury od raného středověku, jaksi mizí, a začíná být dokonce stigmatizován, perzekvován a pronásledován,“ říká Budil, že to je pro Západ největší nebezpečí.

Právě vůle k budoucnosti totiž přinesla modernitu, obrovský rozmach a vznik globálního světa a nashromáždění největšího materiálního a morálního potenciálu v dějinách. „Tato vůle k budoucnosti se ale ztrácí. Ztratila se jednak v neblahých politických událostech 20. století, kdy došlo k vyčerpání a diskreditaci západních hodnot během první a druhé světové války. Ztratila se i během obrovských ideologických bojů,“ tvrdí Budil a dodává, že 20. století je vlastně jakási západní občanská válka

A právě tato válka materiální i intelektuální západní civilizaci podle něj vyčerpala. „Západ už přestává být nejbohatší civilizací světa, a zároveň i morálně. A to poškodilo celou naši vizi budoucnosti a zbavilo nás vůle k budoucnosti,“ vysvětluje antropolog.

Dalším problémem západní civilizace je podle něj dnešní příklon k liberalismu a k emancipačním ideologiím. „V 18. století jsme vytvořili určitou agendu, můžeme ji nazývat osvícenskou nebo emancipační, která opravdu znamenala osvobození člověka od tyranie tradice, která není vždy požehnáním, a zároveň povznesení důstojnosti lidského života po materiální stránce, takže se lidé dnes dožívají 3× delšího věku než před 150 lety. Žijeme v blahobytu, který by předcházejícím generacím připadal absolutně utopický a nepředstavitelný,“ připomíná Budil.

Dnes ale liberalismus a další ideologie tak ovládly společnost, že ji činí zranitelnou. „Zranitelnost vůči různým ideologickým ovládáním, před různými ideologickými směry typu genderismu, multikulturalismu a podobně, vyplývá z intelektuální slabosti elit, z akademického prostředí, z těch, kteří by měli rozhodovat o tom, co je silné, a co je slabé, co je nosné, a co zbytečné,“ tvrdí profesor Budil, podle nějž intelektuální vrstva Západu již několik desetiletí nefunguje.

A jedním z důvodů je i to, že elity již nemají potěšení z intelektuálního souboje. „Ze souboje, kdy probíhaly polemiky, které byly často divoké až brutální, ale nakonec měly určitá pravidla, a obě strany si uvědomovaly, že tato polemika je také obohacuje,“ vysvětluje Budil.

Nové ideologie ale takovou debatu podle něj nepřipouštějí. „Strana, která nastoluje ideologickou agendu, o které jsme se zmínili, o žádné ponaučení, o žádné vlastní obohacení nestojí. Považuje se za dokonalou, považuje se za jediného nositele pravdy, lásky, dobra a podobně,“ kritizuje Budil zmíněné ideologické směry s tím, že dříve by ve vysoce intelektuálním prostředí neměly šanci.

„Kulturní a intelektuální život Západu byl natolik ochuzen, vyčerpán, zbaven velkých intelektuálních a morálních vzorů a podobně, že do něj pronikly ideologické směry a proudy, které byly za normálních okolností marginální. Za normálních okolností by byly vyselektovány. Já si nedokážu představit, že by se ti, kteří se dneska považují za velké myslitele, za tvůrce veřejného mínění a podobně, že by se dokázali intelektuálně a svou vzdělaností prosadit například ve vysoce náročnějším prostředí, jak tomu bylo v 19. století nebo na počátku 20. století,“ má jasno antropolog.

Celý tento vývoj západní společnosti se podle Budila může naší civilizaci vymstít. „Západ není jedinou civilizací, jsou tady civilizace jiné, ať už civilizace, které se našly v technologických inovacích a do nich promítají svoji dravost, jako například Čína, nebo civilizace jihovýchodní Asie. Pak jsou tady civilizace, které se vrátily k jakémusi teokratickému vidění světa, a opět s velkou dravostí obnovily svaté války raného středověku, jako islámská civilizace. A s těmito je Západ konfrontován,“ srovnává Budil.

„Od počátku 19. století (Západ) nad nimi nabyl takové převahy, že v zásadě tuto konfrontaci nepřipouštěl, protože byl autoritou, o které se zkrátka nedalo diskutovat, která byla nezpochybnitelná. Ale nyní ostatní civilizace vidí, že Západ tuto převahu ztratil a může se stát kořistí,“ varuje profesor Budil, že Západ si možná svým chováním kope vlastní hrob.