Válka na Ukrajině trvá už více než 280 dní a cena, kterou za ni Ukrajinci platí, je strašná. Těmito slovy zhodnotil ruskou agresi expert na postsovětský prostor Jan Šír z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v rozhovoru pro podcast Ptám se já na serveru Seznam Zprávy.

„Ta cena je strašná,“ poznamenal Šír, který připomínal, že podle odhadů zemřelo na 100 tisíc ukrajinských vojáků, ale vedle toho umírají v důsledku ruských raketových a dronových útoků i civilisté. Miliony Ukrajinců se v důsledku těchto útoků ocitají též ve tmě. Podle Šíra přesto Ukrajinci v obraně své vlasti vytrvají. „Kroky Ruska je dobré si zasadit také do genocidního vyjadřování nejvyššího ruského vedení, takže Ukrajinci dobře vědí, že v případě, že se přestanou bránit, tak skončili,“ poznamenal Šír.

BBC se zamýšlí nad tím, zda lze ruské útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu označit za válečný zločin. Je to otázka o to naléhavější, že útoky připravují Ukrajince o elektřinu, vodu i teplo v době, kdy teploty i přes den klesají pod nulu.

„S určitými omezeními mohou být části elektrické sítě země považovány za legitimní cíle, pokud se používají k napájení vojenských zařízení. To platí i v případě, že cíle mají civilní i vojenský účel, pokud by zničení objektu nabízelo jednoznačnou vojenskou výhodu. Irácká energetická infrastruktura byla napadena americkými silami v roce 1991 – strategie, která byla silně kritizována. Síly NATO se v roce 1999 zaměřily také na elektrickou síť v Srbsku. V obou případech bylo následkem výpadků elektřiny postiženo civilní obyvatelstvo,“ uvedla BBC.

V některých případech se navíc zdá efektivnější připravit důležité objekty o elektřinu, než je ničit. Např. kvůli možnosti, že ztráty na infrastruktuře mohou do jisté míry omezit rozsah ztrát na životech.

„Chtěl bych raději na omezenou dobu připravit část civilního obyvatelstva o elektřinu, než riskovat zabíjení civilistů kvůli vedlejším účinkům používání kinetických zbraní? Ano, myslím že ano," sdělil britské veřejnoprávní stanici emeritní profesor Námořní válečné akademie Michael Schmitt.

Ruské ministerstvo obrany v prohlášení 18. listopadu uvedlo, že ruské útoky primárně směřují na infrastrukturu, která umožňuje fungování ukrajinského vojenského velení.

Doktorka Maria Varaki z King's College War Studies upozornila, že i útoky na legitimní cíle mají z hlediska mezinárodního práva určitá omezení. „Stát má podle mezinárodního humanitárního práva (IHL) povinnost zvolit si cíl nebo taktiku, která způsobí menší škody civilistům. Méně úmrtí a méně zranění, ale stále naplňuje vojenskou výhodu," uvedla. Upozornila také, že záměrné terorizování civilního obyvatelstva je z hlediska mezinárodního práva jednoznačně válečným zločinem, který nelze ospravedlnit ani tím, že útoky mají za cíl zlomit odhodlání k obraně.

Profesor Schmitt konstatoval, že rozsah ruských útoků na energetickou infrastrukturu je tak obrovský, že Rusové podle něj nemohou myslet vážně slova o tom, že se v prvé řadě snaží oslabit ukrajinskou armádu. Rozsah ruských útoků podle profesora napovídá tomu, že se Rusko alespoň v některých případech primárně snaží terorizovat ukrajinské obyvatelstvo. A s touto svou strategií podle Schmitta Rusko nemůže uspět.

„Historicky není důvod se domnívat, že se ukrajinská morálka zlomí... (Putin) jen posiluje odhodlání dál bojovat proti Rusku. To je strategická chybná kalkulace.“

Americký Institut pro studium války upozornil, že Rusové se podle všeho nepoučili ze svých předchozích chyb a u Bachmutu znovu a znovu buší do ukrajinských obranných pozic za cenu vlastních vysokých ztrát.

„Ruské snahy v okolí Bachmutu naznačují, že ruské síly se v zásadě nepoučily z předchozích kampaní s vysokým počtem obětí zaměřených na cíle omezeného operačního nebo strategického významu. Ruské síly od konce května nepřetržitě vynakládají bojovou sílu na malé osady v okolí Bachmutu. V posledních šesti měsících postoupily v této oblasti jen o pár kilometrů. Jak již dříve upozornil Institut pro studium války, tento ruský tlak vedl k opotřebování vlastního vybavení i lidské vojenské síly. ... Ukrajinci Rusy nechali, aby se v této oblasti sami vyčerpali,“ napsal ISW na Twitteru s tím, že u Bachmutu jen Rusové opakují taktiku, kterou využili při dobývání Lysyčansku a obecně u dobývání Luhanské a Doněcké oblasti.

Lysyčansk nakonec padl do ruských rukou, ale útočící strana se natolik vyčerpala, že od července tohoto roku prakticky nebyla schopna postoupit dál a z tohoto pohledu lze podle ISW ruský úspěch u Lysyčansku vyhodnotit jako zanedbatelný.

„I kdyby ruské jednotky pokračovaly v postupu směrem k Bachmutu a i kdyby si vynutily kontrolované stažení Ukrajinců z města (jako tomu bylo v Lysyčansku), samotný Bachmut jim nabízí jen malý operační přínos. Náklady spojené s šesti měsíci brutálního, drtivého a opotřebovávacího boje v okolí Bachmutu daleko převyšují jakoukoli operační výhodu, kterou Rusové mohou získat jeho obsazením. Opotřebovávání ruských sil u Bachmutu naopak Ukrajincům usnadňuje vedení protiofenzivy v jiných částech fronty,“ upozornil ISW.