Už od počátku lidstva je nedílnou součástí jeho existence temná stránka člověka – zlo. S jeho projevy se po celé dějiny lidstva potkáváme ve společenském i osobním životě. Augustinus Aurelius neboli svatý Augustin chápal zlo jako nedostatek dobra, což je i jeho nejčastěji používaná definice. Ale kde jsou kořeny zla? V čem mohou být jeho příčiny? Jak daleko jsou lidé ve zlu schopni dojít? Lze se zlu bránit? Ke hledání odpovědí na tyto otázky uspořádal ve Slovenském domě v Praze Klub českých a slovenských spisovatelů společenský večer, kam si pozval jako přednášející filozofku a profesorku působící na českých vysokých školách Annu Hogenovou. Její specializací je fenomenologie, což je filozofický směr zabývající se zkoumáním toho, jak se nám události a objekty ukazují v rámci našeho vědomí.

Fenomenoložka se nejprve věnovala tomu, co řekl německý filozof Heidegger, že řečtí bohové nedávali rozkazy, ale pokyny. „Pokud člověk celý den vykonává jenom objektivní pokyny svého šéfa nebo nějakého předem platného systému, který má vlastně funkci jeho šéfa, tak je pro pokyny kolem se hemžící naprosto slepý. A jde o to, v jaké otevřenosti ten člověk žije. To je nejdůležitější. Pokud člověk žije v té otevřenosti, která je nám podsouvána jako to, co je samozřejmé, tak je snadno ovladatelný. Jakmile je totiž něco samozřejmého, tak je to vždycky něco, kde se musíme zastavit. Protože tím se nám podsouvá něco, co se zdá být dobrým prostředkem k tomu, aby lidé byli dobrá manipulanta pro to, co někdo potřebuje s tím světem udělat,“ upozornila profesorka Anna Hogenová.

Interpretuje se jim to tak, že sami na to „přijdou“, že musí

Když potom Římané řeckou filozofii převzali, tak z ní udělali právo. „I když bylo dlouho protkáno filozofií a řeckým uměním. Známe z historie, jak Julius Caesar sedící na koni prohlásil: ‚Veni, vidi, vici.‘ Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. A Heidegger k tomu říká, že od té doby je člověk řízen rozkazy, imperativy. A proto tuto dobu nazývá ‚imperiální falére‘. Imperativ je rozkazovací způsob, už nejde o pouhé pokyny, teď už se prostě ‚musí‘. A jde o to, jak se to ‚musí‘ interpretuje lidem. A interpretuje se jim to tak, že sami na to ‚přijdou‘, že musí. V tom je právě schována podstata toho druhého slova, které Heidegger v tomto případě užívá. Říká, že novověk počínaje Římem je typicky imperiálním falére. A falére je lež, šalba, klam,“ vysvětlila filozofka.