Už od počátku lidstva je nedílnou součástí jeho existence temná stránka člověka – zlo. S jeho projevy se po celé dějiny lidstva potkáváme ve společenském i osobním životě. Augustinus Aurelius neboli svatý Augustin chápal zlo jako nedostatek dobra, což je i jeho nejčastěji používaná definice. Ale kde jsou kořeny zla? V čem mohou být jeho příčiny? Jak daleko jsou lidé ve zlu schopni dojít? Lze se zlu bránit? Ke hledání odpovědí na tyto otázky uspořádal ve Slovenském domě v Praze Klub českých a slovenských spisovatelů společenský večer, kam si pozval jako přednášející filozofku a profesorku působící na českých vysokých školách Annu Hogenovou. Její specializací je fenomenologie, což je filozofický směr zabývající se zkoumáním toho, jak se nám události a objekty ukazují v rámci našeho vědomí.

Fenomenoložka se nejprve věnovala tomu, co řekl německý filozof Heidegger, že řečtí bohové nedávali rozkazy, ale pokyny. „Pokud člověk celý den vykonává jenom objektivní pokyny svého šéfa nebo nějakého předem platného systému, který má vlastně funkci jeho šéfa, tak je pro pokyny kolem se hemžící naprosto slepý. A jde o to, v jaké otevřenosti ten člověk žije. To je nejdůležitější. Pokud člověk žije v té otevřenosti, která je nám podsouvána jako to, co je samozřejmé, tak je snadno ovladatelný. Jakmile je totiž něco samozřejmého, tak je to vždycky něco, kde se musíme zastavit. Protože tím se nám podsouvá něco, co se zdá být dobrým prostředkem k tomu, aby lidé byli dobrá manipulanta pro to, co někdo potřebuje s tím světem udělat,“ upozornila profesorka Anna Hogenová.

Interpretuje se jim to tak, že sami na to „přijdou“, že musí

Když potom Římané řeckou filozofii převzali, tak z ní udělali právo. „I když bylo dlouho protkáno filozofií a řeckým uměním. Známe z historie, jak Julius Caesar sedící na koni prohlásil: ‚Veni, vidi, vici.‘ Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. A Heidegger k tomu říká, že od té doby je člověk řízen rozkazy, imperativy. A proto tuto dobu nazývá ‚imperiální falére‘. Imperativ je rozkazovací způsob, už nejde o pouhé pokyny, teď už se prostě ‚musí‘. A jde o to, jak se to ‚musí‘ interpretuje lidem. A interpretuje se jim to tak, že sami na to ‚přijdou‘, že musí. V tom je právě schována podstata toho druhého slova, které Heidegger v tomto případě užívá. Říká, že novověk počínaje Římem je typicky imperiálním falére. A falére je lež, šalba, klam,“ vysvětlila filozofka.

Tkví v tom, že se lidem podsouvá imperativ, tak aby to člověk sám chtěl, aby v tom viděl to dobré, co je objektivní, nevyhnutelné. „Pravdou je, že to imperiální falére se dostává do dneška v podobě té lstivosti, kterou ale už i Řekové sami znali. Říkali, že pokud člověk není schopen postřehnout to skrývání, tak je zle. Protože pravda je pouze v neskrytosti. Ona není ve správnosti, jak nás to učili. Ona musí být neskrytostí a člověk je svobodně v rozhovoru s tou věcí, která se mu vydává v té své pravdivosti. Ale pokud se člověku znemožní vidět to skrývání, tak všechno bere za samozřejmost. Teď zažíváme imperiální falére, kde se lže dvakrát. Jednou věcně a potom se ještě musí skrýt to skrývání, aby si toho lidé nevšimli, protože pak přijmou skoro všechno. To je naše dnešní doba, bohužel,“ konstatovala Anna Hogenová.

Zlo se stává součástí toho, co je normální a co je běžné

K samotnému zlu ji přivedla vzpomínka na Emmanuela Lévinase, významného a velmi originálního filozofa původem z Litvy. Jako francouzský důstojník byl roku 1940 zajat, strávil pět let v německém zajetí a teprve po válce se dozvěděl, že všechny jeho příbuzné v Litvě nacisté povraždili. „On a pak další francouzští myslitelé přemýšleli, kde se stala ta chyba, že poprvé v dějinách lidstva se vraždilo v obrovských kvantech, ale bez nenávisti. O soucitu nemůže být řeč. Ale to, jak se ti lidé zabíjeli, tak při tom ani ta nenávist nebyla. Tam bylo šílené pohrdání těmi oběťmi. Poprvé v historii se vraždilo továrním způsobem, stejně jako se dělají syrečky. Tohle nikdy nebylo. Objevilo se něco, kde není nenávist, kde je datum. Dnes všichni chtějí mít data. A vůbec si neuvědomují, že právě tohle lidi planýruje do těch bezcitných zvířat, která o tom nevědí. To je banalizace toho zla,“ zdůraznila fenomenoložka.

Profesorka Anna Hogenová

Emmanuel Lévinas byl původem Žid a stále přemýšlel, jak něčemu podobnému, jako byly hrůzy druhé světové války, zamezit. „Došel k tomu, že musíme chránit jinakost druhého člověka. Nemůžeme tu jeho jinakost redukovat jen na to, co známe sami ze sebe. Každý člověk má absolutní hodnotu a lidské vztahy musejí být budovány na něčem jiném, než je pouhá logika a pouhá systematičnost, která přichází z nějakých empirických sociologických či jakýchkoli výzkumů. Musíme být za ty druhé odpovědnější, tomu se říká asymetrická odpovědnost. Ale to je myšlenka, kterou není nikdo schopen ani poslouchat. Přitom jde o planetu. Je tady dvakrát nebo třikrát tolik zbraní, než by stačilo na zničení planety. Jak to, že to nikdo nevidí? To je ta banalizace zla, kdy se zlo stává součástí toho, co je normální, co je běžné a co se skrývá pod tím slovem samozřejmost,“ upozornila profesorka Hogenová.

Dobro se v člověku rodí a vyrůstá, to se nedá konstruovat

Zdůraznila přitom, že se všechno nemůže proměnit na pragmatičnost a na praktičnost. „To mě děsilo počátkem 90. let, když všechny vysoké školy musely být jenom pragmatické, musely odpovídat potřebám trhu a vydělávání peněz. To zničilo celou generaci. Chodila jsem po pedagogické fakultě a tam byly na dveřích cedule, na nichž bylo napsáno: ‚Co není pragmatické a praktické, nepatří k nám na vysokou školu.‘ To jsou prostě strašné věci. Protože to posvátné, co lidem chybí, nemyslím teď posvátné z náboženství, i když i to náboženství k tomu hodně patří, ale my máme rádi to posvátné, které známe z toho myšlení. Tak to lidem moc chybí a dělá to z nich loutky a stroje těch systémů. Takže ten, kdo tomu systému věří natolik a tak moc mu poctivě slouží, je ten největší blbec ze všech, co jich na těch pracovištích je,“ rozohnila se filozofka.

Vždyť to posvátné, co bylo člověku dáno, je to, že je schopen přesahu smyslových i rozumových možností, skutečnosti, transcendovat ta jsoucna v prostoru a v čase. „Je jedinou bytostí, která to může. Opice to nikdy nebude umět. Zvířátka jsou od nás v tomhle proto úplně odlišná. Člověk dokáže vnímat celky, které nemají žádné okraje, tudíž nejsou předmětné a věda k nim nemůže. A tyto celky, což je třeba dobro, se do člověka dostávají tím, že se v člověku rodí. To se nedá konstruovat. A ti pragmatici chtějí všechno v člověku konstruovat. To se dá tak jedině, jak to chápal Komenský, tou hrou. Velice laskavě to v lidech probouzet a v nich samých to pak musí vyrůstat, neboť ty celky, které nemají okraje, se v člověku rodí jenom z napětí bytostného tázání. To tázání je důležitější než odpovědi. A to ve školách vůbec chybí,“ poukázala profesorka Hogenová.