Do DVTV přišel s Emmou Smetanou debatovat zpěvák, skladatel a herec Ondřej Brzobohatý, který pro Karla Gotta napsal písničku Testament. „Kým pro vás byl Karel Gott?“ zeptala se Smetana. „Karel Gott byl pro mě vzorem člověka, kým, jsem si vždycky říkal, že takhle by měl vypadat prezident nebo takový typ člověka by měl být někdo, kdo má být pro nás tím vzorem, ať už nějaký morálky nebo kariéry nebo toho čeho dosáhl, cílevědomosti, byl to obrovsky slušný člověk, měl jsem možnost se s ním osobně setkat, několikrát, vlastně ho znát, a dal mi spoustu hezkých inspirací v životě,“ odpověděl.

Po tom, co zjistil, že zemřel, se mu prý vybavila ne vzpomínka, ale celá jeho energie. Smetana pak citovala slova Gotta, když líčil vznik písně, kterou si u Brzobohatého objednal. „Řekl mi, že to ještě nenapsal, druhý den přišel s hotovou písní. S textem, který je takovou výpovědí. Já jsem mu řekl: ‚Ten text, to chce trochu vyzrát, povídat si o tom, neměl jsi ho pro tatínka?‘ a on mi řekl, přísahám, že ‚jsem ho napsal pro vás‘,“ a Smetana se zeptala, jak to tedy bylo. Brzobohatý odpověděl: „Je to přesný, já jsem dlouho čekal na nějakou inspiraci, když mi Karel intenzivně volal, že by chtěl právě píseň na jeho album s pomocí přátel ode mě, což mě šíleně potěšilo, to je opravdu čest napsat Karlovi Gottovi píseň, ale jakou? O čem má být? Co v ní má Karel zpívat, ten zpíval už o všem. Chtěl jsem, aby ta píseň nevyplňovala jenom to album, chtěl jsem, aby byla něčím výjimečná, hezká, aby se jemu líbila. Když mi zavolal těsně před tím, když už jsem měl ji mít, říkal: ‚Ondro, pořád nic nemáš,‘ ale já říkal ‚mám, přijdu zítra ráno k vám na Bertramku‘. To jsem to ještě neměl dopsaný, ale měl jsem rozepsanou právě píseň Testament, která mi tak nějak úplně vešla na povrch, pravda, částečně ze vzpomínek na tátu a jeho filosofii, kterou celý život měl, z té rvavosti životní, té houževnatosti. Toho Karla jsem si do toho tak trochu představoval a moc mi to k němu sedělo, a když jsem mu to druhý den zahrál a přišel k němu na tu Bertramku, tak tam jsem na to rozladěné piano hrál, drnčeli tam ti zlatí slavíci a ceny Týtý, tak se mu to velmi líbilo a je pravda, že jsme se bavili ještě chvilku o textu a ten text jsme ještě dolaďovali,“ vyprávěl Brzobohatý.