Odbory požadují, aby ve firmách vzrostly mzdy zaměstnanců o osm až deset procent. Sedláček hned v úvodu pořadu konstatoval, že některé firmy si to mohou dovolit, jiné ne. Pokud budou odbory moc tlačit na pilu, zase poroste nezaměstnanost. To známe třeba z Francie,“ podotkl ekonom. Odboráři si to snad uvědomí a s majiteli firem se dohodnou na nějakém rozumném kompromisu.

Faktem je, že vláda platy státních zaměstnanců navýší o deset procent, což vyvolá tlak na růst platů i v soukromém sektoru. Sedláček má pochybnosti o tom, zda je dnes, kdy se ekonomice daří, vhodné vše dávat do platů. „Já si myslím, že by se ty přebytkové peníze měly dát spíš na umořování dluhu. Průměrný Evropan je jen o něco málo bohatší než Čech,“ prohlásil Sedláček.

Podle ekonoma máme navíc výhodu v tom, že máme relativně nízké riziko, že upadneme do chudoby. Sociální nůžky jsou v Česku rozevřené mnohem méně než třeba ve Švédsku. Ostatně sociální nůžky jsou v Česku rozevřené nejméně z celé EU. Platy v Česku máme relativně nízké, jenže opravdu jen relativně. Když si vezmeme, co si můžeme koupit za naši mzdu, moc se to neliší od toho, co si může dovolit koupit jiný Evropan. „Třeba Švýcar si vydělá až šestkrát tolik, jenže si za svou mzdu koupí jen o trošku víc než my tady,“ připomněl divákům Sedláček.   

Ve druhé polovině pořadu došlo i na ceny másla. Kostka másla se dnes pořídí i za šedesát korun a do Vánoc může být ještě hůř. Jak je možné, že je máslo tak drahé? Podle Sedláčka je složité to říct, protože ceny mléka spíš klesají. „To by člověk musel být trochu investigativec, ale myslím si, že ten nárůst bude někde mezi maržemi obchodníků,“ vyjádřil svůj názor Sedláček.

Vlak už nám ujel

Nakonec se vyjádřil také k přijetí eura v Česku. Sedláček má za to, že České republice už v evropské integraci tak trochu ujel vlak. To bude znamenat, že náš hlavní ekonomický partner bude v jiném ekonomickém bloku, než jsme my, a to bude špatně. „Ne jen ekonomicky, ale i politicky,“ varoval Sedláček.

„Tady to jsou moc důležité volby, protože si budeme vybírat, jestli chceme být součástí opravdové EU, nebo si budeme hledat kamarády mezi Polskem, Maďarskem, Řeckem a tak podobně. Jednoho krásného dne se nás EU zeptá, jestli s ní chceme hrát fotbal a jestli nechceme, tak ať klidně jdeme jinam, ale nesedíme tady na trávníku a nemlátíme pěstičkami do země,“ popsal situaci barvitě Sedláček.