„Stačí si na sociálních sítích projet profily některých redaktorů či publicistů (je jich výrazná menšina) a můžete si udělat poměrně jasnou představu, jak dotyčný uvažuje, která ideologie má jeho sympatie, nebo dokážete odhadnout, jakou stranu volí. To je samozřejmě recept na průšvih, protože takový novinář se stane cílem kritiky zastánců opačného názoru a vzápětí je terč z celé televize. Její ideologičtí odpůrci mají okamžitě důvod, proč volat po nápravě, což se v praxi rovná snaze zkrotit ČT tak, aby sloužila jejich zájmům,“ napsal Půr.

Je sice pravda, že pracovníci České televize nebo Českého rozhlasu sice na sociálních sítích píší, že jejich názory nelze v žádném případě považovat za názory veřejnoprávní instituce, ale podle Půra je to pokrytecké prohlášení, protože za ta léta, co Facebook a Twitter existují, se vyvinuly do mediálních platforem, na kterých je u některých osob monitorováno takřka každé slovo.

Pokud by vyjadřování pracovníků veřejnoprávních médií bylo regulováno vnitřním předpisem, jak je tomu např. v BBC nebo v rakouských médiích, ČT by byla chráněna před útoky těch politiků, kteří s chutí opakují, že ČT straní té či oné straně. Nejde tedy o snahu cenzurovat ČT, jak se může zdát, ale naopak chránit před politiky.

„Je třeba si uvědomit, že jde o interní předpis ČT, který se teprve připravuje a na nějž nemají vliv nejen politici, ale dokonce ani radní. Je to zkrátka další zaměstnanecký předpis a ty jsou běžné. „Management se zjevně snaží ochránit ČT před kritikou, která je úplně zbytečná, a myslím, že mu v tom můžeme důvěřovat. Nepamatuji si nějaký výrazný exces současného vedení, který by ukazoval, že nadbíhá politikům nebo ‚ohýbá‘ zpravodajské vysílání. Protesty proti snahám vedení televize jsou tak protesty proti něčemu, co je na západ od českých hranic standardem a výrazně to přispívá k úrovni a nezávislosti veřejnoprávních médií,“ uvedl Půr.