„Kdyby Palach nezemřel tak impotentní a zbytečnou smrtí, ale nacpal si batoh dynamitem a odpálil se třeba na nějakém komunistickém sjezdu, když už tedy chtěl umřít, tak by ti, kteří ho vynášejí do nebes, o něm dnes hovořili jako o vrahovi, stejně jako o Mašínech. Máte v hlavě bordel, a proto to dnes vypadá tak, jak to vypadá,“ poznamenal se slovy, že srovnání Jana Husa s Palachem tedy vyžaduje notnou dávku fantazie.

V souvislosti s výročím úmrtí Jana Palacha se pak začal opětovně sdílet pět let starý text politika Svobodných Luboše Záloma, jenž se na blogu serveru iDNES.cz zamyslel nad tím, proč oslavujeme sebevraha Jana Palacha, a nikoli hrdinství bratří Mašínů.

Sebeupálení Jana Palacha považuje podle něj většina Čechů za čin jednoznačně hrdinský a jsou ochotni se, alespoň slovně, k jeho příkladu přihlásit. U činů bratrů Mašínů už to tak jednoznačné není. „Jedna část veřejnosti se přiklání k názoru, že šlo o ospravedlnitelný, nebo přímo hrdinský čin, druhá je pokládá za bezskrupulózní vrahy a ničemné násilníky,“ zmiňuje.

Na otázku, proč je vyzdvihován právě Jan Palach, a nikoliv bratři Mašínové, lze podle něj najít jednoznačnou odpověď. „Klíč je v etice altruismu, která významnou měrou dlouhodobě utváří naši společnost. Etika altruismu vyzdvihuje sebeobětování jako nejvyšší ideál, který bychom všichni měli sledovat a soustavně o něj usilovat. Zatímco na egoismus je pohlíženo jako přinejmenším na morálně neutrální postoj, spíše však jako na něco nectnostného, a lidé, kteří sledují především svůj vlastní zájem, jsou všeobecně pokládáni za zlé, zkažené a nelidské, sebeobětování je něco, k čemu jsme vedeni už od dětství,“ zmínil Zálom.

„Kdo z těch, kteří Palachovo sebeupálení obdivují, by byl ochotný něco takového udělat? Hádám, že téměř nikdo. Mají kvůli tomu výčitky? Hádám, že někde hluboko uvnitř ano. Jestliže pokládají sebeobětování za dobro, pak zákonitě musejí cítit určitý pocit viny, že tak vysoké ctnosti jako Jan Palach nedosáhnou – nejsou totiž ochotni vzdát se svého života. Místo toho vždy uprostřed ledna svůj idol vzývají a upozorňují na příklad, který prý svým sebeupálením české společnosti dal,“ poznamenal se slovy, že skutečný boj se zlem se nevede proto, abychom se obětovali, nýbrž proto, abychom zlo porazili a zlikvidovali.

Přijetím morálky altruismu však podle Záloma ti, kteří bezvýhradně uznávají Palachovo sebeupálení, zároveň přijímají etický rámec, na němž spočívá to, proti čemu Jan Palach svým činem vystoupil. „Jestliže je správné a morální obětovat se, pak musí být zároveň morální i takový společenský systém, který odstraňuje jakékoliv projevy sobectví a umožňuje lidem chovat se v duchu toho, co je morální – tedy obětovávat se, jednat nikoliv ve vlastním zájmu, ale v ‚zájmu společnosti‘. Komunismus je společenský systém, který se altruistickému ideálu přibližuje nejdokonaleji – naprosto popírá individualitu a snaží se podřídit celý život jednotlivce ‚vyšším cílům‘,“ uvedl.

Ve skutečnosti podle Záloma Palachův čin znamenal naprosto jednoznačnou rezignaci tam, kde k ní rozhodně nebyl žádný důvod. „Život v normalizačním Československu nebyl beznadějný, nebyl bez vyhlídek na lepší život, nepodobal se bezvýchodnému postavení vězně v koncentračním táboře, jehož sebevražda by byla posledním vzepjetím hrdé svrchovanosti nad vlastním životem. Komunistickému režimu Palachova sebevražda prakticky neublížila,“ sdělil Zálom se slovy, že kdyby Palach zabil libovolného sovětského důstojníka, udělal by daleko lépe. „Jenomže pak by se patrně nestal uctívanou modlou, ale terčem hlasitého odsudku,“ zakončil.

• Původní text ZDE

Památku Jana Palacha si připomněli také politici TOP 09, kteří v den jeho upálení uctili památku u jeho rodného domu ve Všetatech i u hrobu v Praze. „Pro naši zem a pro generaci, která to všechno zažila, je to významný den. Protože Jan Palach a pak ještě Jan Zajíc povstali proti všem, kteří kapitulovali. Udělali něco, co lidi probudilo. Dali najevo, že tento národ se nedá. Byla to ohromná oběť,“ myslí si Karel Schwarzenberg.

„Každý rok se chodíme poklonit k hrobu Jana Palacha. Myslím přitom na to, jak snadno se nechala společnost zastrašit a jak rychle se vzdala svých morálních hodnot. Vzdala se jich i přesto, že byla burcována tak statečnou a absolutní obětí, jakou Jan Palach podstoupil,“ řekl Miroslav Kalousek s tím, že přemýšlí, jestli jsme dnes lepší – jestli bychom se také nechali tak rychle a snadno zastrašit.