„Nihilismus je přesvědčení, že hodnoty jsou zbytečné. Nenávistné a rozporuplné projevy, extremistické myšlení, nerozeznávání malých a velkých selhání, lživá obvinění, mají společnou příčinu v nezakotvenosti v hodnotách.

Podstata aktivistického nihilismu jsou zjednodušené propagandistické ideje. Zjednodušení se týká vynechání (neuznávání) hodnot, hlásání pouze hodnot nízkých, sobeckých, hédonických,“ domnívá se publicista Vlastimil Podracký. „Postupně vzniká nezakotvenost v hodnotách, protože hodnoty nikdo nepotřebuje, jsou otravné, nic nepřinášejí, nedokážou jednotlivci přinést nic z jeho hédonických očekávání. A to proto, že jednotlivec je vychován jako „účel sám o sobě“, nemá jiné poslání než sloužit sám sobě. Neexistuje úcta k přesahujícím hodnotám,“ myslí si.

Nihilistické chování se v této době podle Podrackého vyznačuje těmito projevy:

1. Hlásání hodnot jen jako nástroje jiných cílů.

„Obvykle se od druhých požaduje chování podle hodnot, ale aktér je sám nedodržuje. Typické je jednání dnešní tzv. demokratické opozice. Na svoje odpůrce mají přehnaně morální požadavky, které ovšem téměř jedním dechem sami nedodržují. Jakási okrajová selhání oponentů (Babiše a Zemana) jsou v jejich propagandě neuvěřitelnými zločiny, sami ovšem demokratické rozhodnutí voličů nerespektují (neboť tito oponenti byli zvoleni demokraticky takovým způsobem, kterému nelze nic vytknout). Cílem je likvidovat oponenty, nikoliv chránit demokracii. Ta je dodržována a není ohrožena.“

Lidská práva. Po Číně neustále vyžadována, po Saúdské Arábii nikoliv

Jestliže jsou od jednoho vyžadovány hodnoty a od druhého ne, můžeme si podle názoru Podrackého být jisti, že o hodnoty nejde. „Jde o to někoho pomlouvat, někoho dehonestovat nařčením, že hodnoty nedodržuje. Těmito hodnotami takto hlásanými jsou obvykle lidská práva. Po Číně jsou neustále vyžadována, po Saúdské Arábii nikoliv. Obyvatelé Kosova dostali příležitost se rozhodnout o svém osudu a začlenění ve světě, obyvatelům Krymu je to stejnými hlasateli upíráno,“ upozorňuje.

„Takoví hlasatelé hodnot jsou obvykle lidé, kteří nic nedokázali, nic neudělali, nic tedy nepokazili a neměli příležitost ani selhat. Jejich měřítkem je absolutní moralismus, tedy všichni podle jejich soudů mají být ‚zlaté rybičky‘. Nihilismus spočívá v tom, že se neuznávají zásluhy, potom se vidí jen selhání a není jiného kritéria hodnocení než absolutní moralismus,“ domnívá se publicista. „Problém je tedy nihilistické neuznávání zásluh a z toho pramenící neschopnost posoudit osoby komplexně. V tomto nihilistickém prostředí se potom daří zlovolné propagandě, protože lidé se netážou po komplexním zhodnocení,“ uvádí Podracký.

2. Nenávist a extremismus

Nenávist a extremismus nejsou podle publicisty samy od sebe dány nihilismem, jsou obvykle dány aktivismem, kterému se nedaří prosadit svoje iluze. „Ale forma aktivismu přecházející do nenávisti je typická pro nihilismus. Není vyrovnaná, nemá charakter racionálního diskurzu. Descartes popisuje tzv. dobrou mysl, to znamená především správně ‚uspořádávat a měřit‘, jako metodu posuzování hodnot. Nihilismus se tedy projevuje v přehánění, nerozeznávání míry hodnot, neschopnosti vytvořit meze přípustnosti,“ konstatuje.

Každý oponent je zloduch

„Nihilistická nenávist nemá hodnotový základ, je ideologicky a iluzionisticky vyvolaná, je planá, obrací se proti každému, na koho se ukáže, nezná sebekritičnost aktéra. Je výplodem extrémního myšlení, které je typicky nihilistické,“ konstatuje Podracký. „Nezná míru ani uspořádání, Babiš je absolutní zloduch. Musí jím být, protože to někdo chce. Když se nic nenachází, argumentuje se jeho činností v StB. To už samo o sobě stačí k nenávisti (Jeho činnost v StB není známá, ublížil někomu? Co dělal? Plnil nějaké úkoly v zahraničí?). Hlavní znak nihilismu je neschopnost ‚měřit‘, tedy vyslovit nějakou míru nedostatků. Také neschopnost ‚uspořádávat‘, to znamená různá provinění správně zařazovat (rozlišovat, co je spekulace, co je přestupek, co je trestný čin, co je zločin) a podle toho soudit,“ uvádí.

„V extremistickém nihilismu je každý oponent zloduch. Na každého se něco najde, co by se mohlo stát předmětem propagandy a vyprovokované nenávisti. V těch obrovských lžích se zatají zásluhy,“ všímá si Podracký. Každý přemýšlející člověk podle něj ví, že když někdo dá část svého majetku dětem a ony získají dotaci, není to nic zločinného. „Když potom neprosperují, hrozí jim exekuce, tak jejich majetek převezme; je to snad zločinné?“ ptá se.

„Samozřejmě že v celé kauze mohlo být nějaké administrativní pochybení, ale morálně přece nelze v takovémto příběhu najít nic než jen spekulaci, kterou snad dělá každý. To neplatí pro odpůrce, kteří extremisticky a nenávistně k celé věci přistupují a dělají z ní zlovolnou propagandu,“ popisuje publicista a pokračuje: „Kolik lidí se tím nechalo ovlivnit? Kolik lidí vyšlo zmanipulováno na náměstí, aniž si položilo otázku: Je to správné? Má to nějaký morální hodnotový základ? Kde byl skutečný hodnotový soud? Nikoliv, není u nihilistů hodnotový soud. Je jen nenávist a extremismus jako podstata (ne)morálky.“

S národem to není tak špatné. A s kým je? S pražskou kavárnou

„A zde si povšimněme, kdo není schopen morálních soudů? Většina lidí venkova a tradičního prostředí morální soud měla na svém místě a má ‚dobrou mysl‘, Babiše volila a uváděla ve všech výzkumech jeho preferenci, protože věděla, že svoji práci dělá dobře, a dovedli správně zařadit jeho selhání. Není to tedy s národem tak špatné. Ale s kým je to špatné? Prostě s nihilisty vychovanými v bezhodnotovém prostředí pod vlivem nihilistických ideologií současného ideového mainstreamu. Prostě s ‚pražskou kavárnou‘,“ objasňuje Podracký.

3. Aktivistické ideologie jsou iluze, nejsou založeny na realitě, nerespektují lidskou přirozenost

„Aktivistické ideologie jsou samy od sebe bezhodnotové. Obvykle se to projevuje relativismem. Podle toho jsou si všechny lidské bytosti rovny ve výsledku, nikoliv pouze příležitostmi,“ uvádí. „Naši předkové vybudovali civilizaci, ale my se o ni musíme dělit s ostatními lidmi na světě, kteří se o nic nezasloužili. Jeden druh sexu koná přirozené povinnosti k lidskému rodu a vede k plození dalšího pokolení, druhý druh sexu toto nekoná. Ale na oba je pohlíženo shodně, rovnost ve výsledku je přednější všeho, záslužnost neexistuje,“ konstatuje.

V multikulturní iluzi jsou si podle Podrackého všechny kultury rovny. „Jedna je tolerantní a má vyspělá pravidla života, druhá je násilnická a netolerantní. K oběma se musí přistupovat shodně. Přitom žijí společně v jednom admixture s rovnými právy, a není jasné, pravidla které kultury platí, když jsou nekompatibilní. Pravidla jedné kultury nelze nadřadit nad pravidla druhé, to by neodpovídalo takzvaným lidským právům. Společnost tedy mít společná pravidla, pro všechny platná, nemůže. Vzniká chaos,“ vysvětluje.

4. Bezprincipiálnost, bezhodnotnost a bezcílnost

Ekologističtí aktivisté bojují proti globálnímu oteplování. Aktivistka Greta vystupuje na globální konferenci OSN. „Kdyby se jí někdo zeptal na konkrétní věci, třeba odkud ví, že za oteplování skutečně může lidská činnost, ať to tedy dokáže, a potom ať tedy vyjmenuje nějaká opatření, kterými lze oteplování řešit, nejspíše neodpoví,“ domnívá se. „Oteplování, pokud je vůbec způsobeno lidskou činností, je především vinou zaostalých zemí, jejichž obyvatelstvo neobyčejně roste a znečišťuje cokoliv, na co sáhne, včetně moří, a drancuje svoje přírodní zdroje a přírodu vůbec, vypásá savany, které se mění v poušť,“ upozorňuje a ptá se, proč Greta nehrozí svojí pěstičkou k těmto zemím? Kdo jí vlastně zkazil mládí? Tyto země?

Nic pozitivního nevytvořili. Jen boří a nenávidí

„Zase je to jen nihilistické myšlení, ideologicky redukované na určité věci. Pokud ideologičtí ekologové dnes mluví o nějakých hodnotách, je to zase jen zmanipulované ve prospěch nějakého úplně jiného cíle, nejspíše globální aristokracie, která v tom vidí zisky (to se ukázalo na případu našich solárních baronů),“ vysvětluje. Kdyby podle něj cíl měli, museli by mít řešení, plán, který by byl podroben diskusi. „Pokud něco konkrétního chtějí, tak jsou to jen pubertální sny. Třeba že zrušíme všechny elektrárny vyjma obnovitelných. Potom se asi odstěhujeme do jeskyň. Jim nevadí, že nic pozitivního nevytvořili, jen boří a nenávidí. Za svoje iluze neberou zodpovědnost,“ myslí si.

Taktéž je možné se zeptat protestujících na Letné, zda jsou si skutečně jisti, že je Babiš vinen trestným činem. „Ať to dokážou! Kdyby se zamysleli nad zprávou ze státního zastupitelství, jistě by tam shledali mnoho pochybností postačujících k tomu, aby si nebyli jisti. Z čeho tedy pramení jistota jejich přesvědčení? Z ničeho pozitivního, jen z nenávisti, ze závisti, že nejsou tak schopní jako on, že nemají ty peníze, co má on, že nejsou tak úspěšní. A za tím jistě stojí našeptávači, kteří v tom vidí zcela jiný cíl, než se deklaruje,“ objasňuje Podracký.

Uprchlická krize podle jeho mínění ukázala vykořeněnost univerzalistů, kterým je lhostejná budoucnost dalších generací v Evropě. „Univerzalismus je nihilistický sám o sobě. Neuznává hodnoty jako rodina, národ, a stát je jen na to, aby platil důchody a zajišťoval zdravotnictví. Univerzalistům je jedno, že budeme mít takové problémy, jako jsou v Paříži. Oni mají jiné hodnoty, všelidské. Ty jsou ovšem iluzorní, jakékoliv reálné vysvětlení důsledků zklamalo, aktivisté se nebaví, nediskutují o tom, co bude potom,“ uvádí. „Migrant je hodnota, protože je to univerzální jednotlivec, národ není hodnota, protože je to kolektiv. Kolektivy v univerzalismu neexistují, je nutné je rozpustit. Tito lidé nám chtějí vládnout?“ ptá se.

„Ještě že alespoň, byť těsně, nevyhráli volby. Na Slovensku už mají takovou prezidentku. Pečlivě studujme způsob, jak se tam dostala. Asi tak, jak dostaly určité organizace lidi na Letnou. Barevným revolucím se daří stále stejným způsobem vítězit. Základem je obvinění demokraticky zvolených politiků a propaganda, na kterou slyší nihilističtí lidé nemající ‚dobrou mysl‘ (nedokážou nebo nechtějí dobře uspořádávat a měřit) a nemají představu o konečném cíli,“ vysvětluje Podracký.

„Samozřejmě že herci, zpěváci a vůbec umělci jsou v nihilistické společnosti cenění, protože vytváření zábavy je přednější ostatních zásluh. V rámci toho se asi přehání jejich adorace. Nicméně si myslím, že je to ještě v rámci přirozenosti, a jestliže měli lidé rádi Karla Gotta, tak je asi přirozený slavnostní pohřeb s jistými poctami. Ovšem oslavování a oceňování, které patří hrdinům, kterým Gott nebyl, namístě není,“ myslí si.

S nevyzkoušenými a fanaticky prosazovanými iluzemi je to vždy stejné

Podle Podrackého žijeme v poslední fázi procesu odpřirozenění člověka, odklon od přírody je doprovázen odklonem od všech přirozených a člověka přesahujících principů. „Člověk už se odpoutal od Boha, od společnosti, od tradic, od národa, od rodiny, od obce, nepotřebuje nikoho, je účelem sám o sobě (to je výsledek tzv. svobody OD). V tomto principiálním ‚odloučení‘ (individualismu) nepotřebuje hodnoty,“ uvádí. „Když se ‚odloučí‘ od národa a státu, od rodiny, nepotřebuje se řídit nějakými pravidly, nepotřebuje morálku a hodnoty. Mnozí se potom diví, že se hodnoty vytratily, ale svoje děti v nich nevychovali, mysleli si, že stačí je vychovat k úspěchu,“ upozorňuje.

„Zatímco stát, národ, rodina, občanská společnost, tržní ekonomika jsou přirozeně rostlé skutečnosti závisející na lidské přirozenosti, nihilisté neuznávají přirozenost a stavějí svoje nihilistické ideologie ekologické, univerzalistické a relativistické, jako iluze, fantazie, nevyzkoušené a mnohdy zcela viditelně nereálné věci,“ konstatuje publicista. Realisté jsou podle něj většinou starší lidé z praxe, kteří mají zkušenosti s přirozenými principy a dokážou odhadnout, co je reálné a co ne, dokážou obvykle správně ‚uspořádávat a měřit‘. „Ti si potom váží přirozeně rostlých jsoucností, dovedou posoudit jejich užitečnost a reálnou nutnost jejich zachování,“ tvrdí Podracký.

„Ideologické iluze jsou pohádky pěkně vypadající, a proto je hájí lidé, kteří sní svoje adolescentní sny, s realitou života příliš zkušeností nemají, obvykle nemají rodinu, životním problémům se vyhýbají a chtějí, aby život plnil jen příjemné stránky své existence. Dnes jsou už ochotni svoje rodná společenstva zrazovat, ať už z neznalosti důsledků nebo někým navedeni,“ všímá si.

Tento střet reality s iluzemi není samozřejmě poprvé v historii. „Komunisticky přesvědčení lidé v roce 1948 měli také takové iluze, kterým věřila stejná skupina lidí, jako dnes věří iluzím bez reálného prověření a plánu. Většina komunistických ideálů nešla uskutečnit přirozeně, musely se tedy realizovat násilně, ale i tak neuspěly, fanatici nedokázali svoje vize reformovat podle zkušeností, reformisty chtějící zavést realitu do praxe zlikvidovali. Jak to nakonec dopadlo, víme,“ upozorňuje. „S nevyzkoušenými a fanaticky prosazovanými iluzemi je to vždy stejné. Už slyšíme tzv. ekology, univerzalisty, neomarxistické relativisty, jak sní o diktátu, kterým by svoje vize zavedli,“ uzavírá Vlastimil Podracký.