Tydlitátová přiznává, že zamlada věřila, že se špatné věci děly kdysi. Nyní se lidé „určitě“ poučili a chovají se lépe. „Pravda, soused pořád udával na StB a ve škole se nesmělo říkat, že nás v Plzni osvobodili Američané, ale už se veřejně nepopravovali političtí oponenti, jáchymovský lágr byl uzavřený, na hlavu nám nepadaly bomby. Komunisté už sami nevěřili na nějaký komunismus a raději kšeftovali s tuzexovými bony a levnou naftou `od Rusáků`,“ uvádí ve svém článku na serveru Prvnízprávy.cz.

Máme se angažovat v zájmu země, kterou ve své nadutosti rádi považujeme za zaostalou?

Také války probíhaly spíše v dalekých zemích a lidé o nich věděli jen díky černobílé televizi. Nyní se ale všechno děje jaksi mnohem blíže. 

„Proč se solidárně angažovat v zájmu nějaké skoro neznámé země na východě, ostatně země, kterou ve své bezdůvodné nadutosti rádi považujeme za chudou a zaostalou, když na její území vstoupí armáda obávané velmoci na povel velikášského diktátora?“ ptá se Tydlitátová.

Znám schopnost zločinců vyšplhat se na politické posty díky nepřátelské pomoci

Dneska není potřeba dohody v Mnichově, děje se „jen tak“. Významní politici ale mlčí nebo jen diplomaticky a zdvořile vyjadřují nesouhlas.

„Dějiny se mi pozvolna otevírají jako ilustrovaná kniha. Už znám schopnost zločinců vyšplhat se za pomoci nepřátelské velmoci na nejvyšší politické posty, už znám zbabělost jejich obdivovatelů a voličů, nostalgii po otroctví, lenivost, závist, český antisemitismus a vyčůranou zlodějnu těch tisíců jinak hodných a osvícených lidí,“ tvrdí Tydlitátová.

Síly, které nás děsily v historii, se vesele hemží okolo nás

Za nacionalismem se skrývá prospěchářství, xenofobie a podlézavost vůči mocným. Síla, která kdysi posílala miliony lidí na smrt na frontách nebo do lágrů, není nějaká dávná anomálie. „Stejné síly, stejní duchové a strašidla, kteří nás děsí v historii, jsou zcela živí, vysmátí a vesele se hemží okolo nás,“ uzavírá svůj článek.