„Jsem přesvědčena, že jsme jednali v souladu se zákonem,“ řekla jednatřicetiletá žena, která se odvolává na námořní právo, podle kterého je loď povinna poskytnout pomoc lidem v nouzi. „Zákon také říká, že jsme museli tyto lidi přivést do nejbližšího bezpečného přístavu, a to je Lampedusa,“ dodala německá kapitánka jedním dechem s tím, že kdyby žadatele o azyl nechala vyložit v Tunisku nebo v Libyi, vlastně by porušila zákon, protože nejde o zcela bezpečné země.

Kapitánka je navíc přesvědčena, že je povinností nás Evropanů přijmout na svém území i klimatické uprchlíky. V tuto chvíli sice žadatelů o azyl není mnoho, ale Rackete nepochybuje, že přijde doba, kdy bude mnohem hůř.

„Kolaps klimatického systému vyvolá vlnu klimatických uprchlíků, které samozřejmě musíme přijmout. V některých afrických zemích evropský průmysl ničí základní zdroje obživy. Vždy je třeba rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými migranty, ale nyní se blížíme k bodu, kdy jde o nucenou migraci danou vnějšími podmínkami, jako je klima. A tady už nemáme na výběr a nemůžeme prostě říct, že tyto lidi nechceme. To je také odpovědnost Evropy,“ vyjádřila svůj názor německá kapitánka – pro některé hrdinka, pro jiné pirátka, která nectí suverénní rozhodnutí zemí migranty nepřijímat.

„Německo a další evropské země mají historickou odpovědnost za životní podmínky v Africe už od dob koloniální éry. Dnešní mocenské vztahy byly ustaveny Evropou,“ pokračovala kapitánka. Jen v Libyi dnes přežívá na půl milionu lidí, kterým musíme podle německé kapitánky bezodkladně pomoct. „Musíme jim okamžitě pomoct s bezpečným přesunem do Evropy,“ poznamenala žena.

Nevidí žádný strop v počtu lidí, kterým máme pomoct. Inspirací nám prý může být Libanon nebo Jordánsko.

• Celý článek v němčině naleznete zde.