Čečenci, Islámský stát, teroristé ze severokavkazských „chalífátů“, syrské skupiny napojené na al-Káidu, teoreticky i extremistické bojůvky ukrajinských nacionalistů. Seznam ruských nepřátel bobtná.

Prezident Vladimir Putin sice v posledních dvou letech stvořil ze své země znovu globální vojenskou mocnost, současně však nadělal Rusům tolik nepřátel, kolik už dlouho neměli, píše Palata.

Zásah ruského letectva a vojáků v Sýrii po boku tamního prezidenta Bašára Asada, který změnil poměr sil na bojišti a zvrátil iniciativu na stranu syrské vlády, byl na jedné straně velkým mocenským tahem. Na straně druhé však brutalita ruského bombardování při dobývání Aleppa a další kroky ruských sil, při nichž se na počty obětí nehledělo, udělaly z Ruska nepřítele i mezi Syřany, kteří do té doby neměli o Moskvě ani ponětí, upozorňuje dále Palata.

Islámský stát už loni v létě vyzval ke „svaté válce“ svých stoupenců proti Moskvě. „Slyš, Putine, přijdeme do Ruska a zabijeme vás ve vašich domovech. Bratři, vykonejte džihád, zabíjejte je a bojujte proti nim,“ hrozilo v srpnu video IS, připomíná Palata.

Tématu se věnuje v dnešním Sloupku Lidových novin také jejich komentátor Zbyněk Petráček.

Mimo jiné poukazuje na to, že jde o první výbuch v srdci Ruska po sedmi letech, kdy se prezident Putin vymezoval vůči Západu a liberální demokracii. „Ta éra měla mimo jiné doložit, že autoritativní režim zajistí větší bezpečí než liberální Západ. Teď se ukázalo, že to až tak úplně neplatí. To není výkřik vítězoslávy, jen konstatování faktu,“ uzavírá své zamyšlení Petráček.