Událostí předchozích sedmi dnů nesporně byly nedělní volby v Maďarsku, které se staly triumfem Orbánova hnutí Fidesz. „Mnoho měsíců předem bubnovaly všechny české i evropské mainstreamové mediální tlampače na poplach, křičely o tom, že Orbána je třeba popílit jak třídu, protože překáží té naší krásné střediskové liberální demokracii. Všichni tzv. analytikové se shodli na tom, že protiorbánovská šestikoalice má jednoznačně navrch a je nesporné, že Orbán skončí na smetišti dějin. Leč – nestalo se. Naši slavní liberální demokraté reagovali různě, vesměs však zklamaně a zmateně. Vůbec nepochopili, že za Orbánovo vítězství může právě nesmyslná politika Bruselu, která podřezává pod středoevropskými zeměmi větev,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Především tím, že likviduje jejich energetiku, zakazuje obchodovat s ruským plynem, což je přesně opak toho, co činí Orbán a na čem také tyto volby vyhrál. Stačilo jenom porovnat kupní cenu kubíku plynu v Maďarsku a víceméně kdekoli jinde v Evropě. „Podívejme se blíže na některé reakce zklamaných liberálních demokratů, ať už z řad novinářů nebo politiků. Značka ‚sij‘ na serveru iDnes hromuje, že ‚Putinova loutka vede Maďary z Evropy‘. Cituje přitom pirátského předsedu Ivana Bartoše: ‚Zatímco na Ukrajině Putinovi vojáci mučí, znásilňují a masakrují civilisty včetně dětí, Orbán postavil kampaň na tom, že nechce Kreml rozzlobit a bezpáteřně šíří ruskou propagandu proti ukrajinskému vedení‘,“ cituje mediální analytik.

Do dějin hlouposti nesmazatelně zapsaná šéfka Sněmovny

Nezapomenutelně se do dějin hlouposti zapsala předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, když před časem prohlásila: „Češi svého Babiše už vyhnali. Pevně doufám, že se to povede i Maďarům.“ „Nestalo se. Tedy drahé paní předsedkyni nezbylo, než po vyhlášení výsledků maďarských voleb utrousit: ‚Je třeba to respektovat a zároveň myslet na to, že značná část Maďarů chtěla zvolit jinou cestu.‘ Rád bych paní dotyčné připomněl, že když jejich slavná pětikoalice přehrála Babišovo ANO a Okamurovu SPD, tak se začala chovat jak okupační vojsko na dobytém území. Okopávat soupeře, ponižovat opoziční politiky, arogantně se tetelit na báni moci náhle spadlé do klína. Kdyby v prosinci někdo řekl té paní, že ‚je třeba to respektovat a zároveň myslet na to, že značná část Čechů chtěla zvolit jinou cestu‘, asi by se velmi mračila a hovořila o tom, že pravda a láska… a dál už to znáte,“ podotýká Petr Žantovský.

Za „úžasnou“ považuje tuto reakci, kterou vypustil ze svých úst pirátský europoslanec Mikuláš Peksa: „Evropská pravidla musí platit pro všechny stejně. Podporovat korupčníky a autoritáře nelze – Viktor Orbán je Putinova loutka a vede Maďarsko z Evropy. Existuje mnoho Maďarů, kteří s tím nesouhlasí, ale bohužel stále menšina. O to víc budou potřebovat naši pomoc.“ „Nemohu si pomoci, ale mám silný dojem, že o Peksovu pomoc Maďaři zrovna nestojí. Nad stejným eurohrobečkem ale zaplakal i zkušený truvér Miroslav Kalousek: ‚Maďarsko, Srbsko… Kdybyste chtěli vědět, jak dopadnou u nás prezidentské volby, podívejte se k sousedům. Nejsme o nic víc chytří a kultivovaní než Srbové a Maďaři,‘ uvedl na twitteru. Podle něho byly české říjnové volby do Sněmovny ‚výjimečná klika‘, která se jen tak neopakuje,“ odkazuje mediální odborník na názor politického veterána.

Po Maďarsku dojde i na Polsko, jen co skončí válka

Suma sumárum, reakce české – momentálně vládnoucí – politické scény a poslušně papouškujících mainstreamových novinářů na maďarské volby jsou přehlídkou zklamání, že europseudoliberálům zas jednou nevyšly jejich záměry. „Něco podobného jistě brzy zažijeme i v kontextu polském. Polsko je totiž dalším terčem eurobyrokratického nátlaku. Trochu se to teď zmírnilo patrně jen proto, že USA potřebují Polsko jako předsunutou jednotku proti Rusku. Až se ukrajinský konflikt zklidní, a to je především v zájmu Ameriky, pak si pište, že Brusel vytáhne na Varšavu s další křížovou výpravou. Ale je to vlastně všechno dobře. Čím víc tlačí spolčené pluky europolitiků a jejich mediálních papoušků na pilu, tím víc probudí v mnoha dosud váhajících struny pochybnosti, nedůvěry, odporu. Dočkejme času jako husa klasu, jak se říkalo v dávném rčení,“ doporučuje Petr Žantovský.