„Z komentářů by člověk mohl mít pocit, že v Rakousku málem vyhráli fašisté a že nad Vídní se stahují mraky, které za chvíli zakryjí blankytně modrou oblohu šťastné Evropy,“ popsal Fiala reakce některých lidí na výsledek prezidentské volby v Rakousku. Tyto představy však nemohou být vzdálenější skutečnosti.

„Především Rakušané nevolili pravicového kandidáta Norberta Hofera kvůli migrační krizi. To bylo motivem jen pro 12 % voličů, zatímco třeba 27 % bylo sympatické jeho vystupování,“ poznamenal Fiala a připomněl, že Hoferova FPÖ existuje v Rakousku již dlouho a rozhodně nejde o žádnou krajně pravicovou stranu. „O pravicovém populismu sice není pochyb, ale do rakouských ‚salónů‘ už prostě FPÖ přístup dávno má.“ V osmdesátých letech dokonce tvořila koaliční vládu se sociálními demokraty.

Hoferův úspěch plyne především z vnitrostátní situace, kdy rakouská veřejnost hledá alternativu k současné dlouholeté vládě „koalice sociálních demokratů a lidovců“.

FPÖ je přitom podle Fialy „národně liberální, je to strana, která tradičně sdružuje původně proněmecké, pozdějí rakouské nacionalisty. Její politika skeptická k EU, dlouhodobě bránící přílišnému přílivu migrantů a zaměřená na rakouské národní zájmy není proto výsledkem posledních událostí ani jen populisticko-strategickým rozhodnutím“. Prostě a jednoduše je její součástí od samého začátku existence strany, která nijak neohrožuje rakouskou demokracii, protože je sama jejím prvkem.

Celý text zde.

„Výsledky FPÖ v parlamentních volbách a Norberta Hofera v prezidentských volbách jsou hlasem proti velké koalici, ve prospěch alternativy, kterou ale naprostá většina voličů chápe jako demokratickou volbu,“ poznamenal Fiala s tím, že nejde o žádné posílení extremistů. Stejně tak vítězství nezávislého kandidáta Alexandera Van der Bellena neznamená vítězství demokracie nad extremismem. „Je stejný nebo ještě větší radikál než Norbert Hofer, ale s levicovým znaménkem,“ zmínil Fiala.

Boj o Rakousko se tedy nekoná, demokracie není v ohrožení, jen si Rakušané rozhodli trochu osvěžit strnulou politickou situaci a oblažit ji novými tvářemi. „Hofer by nebyl o nic větším nebezpečím pro demokracii, než je Van der Bellen – a oba žádným nebezpečím ve skutečnosti nejsou,“ uvedl Fiala.

Z výsledku rakouské prezidentské volby pak neplyne jiné ponaučení než to, které již dávno známe. Čím méně se tradiční strany zajímají o palčivé problémy, tím více jejich voliči hledají alternativy. Populisté jsou na vzestupu, protože nikdo jiný nenabízí ani zdánlivá řešení, v případě FPÖ však nejde o žádné extremisty, na rozdíl od mnoha jiných evropských stran, například maďarský Jobbik či slovenská LSNS. A extremisté se podíleli na vládách jednotlivých zemí mnohem dříve, než se kvůli tomu začali lidé na veřejnosti ozývat.

Na závěr připomněl, že i Česká republika má máslo na hlavě. „Volební výsledky populistického a v mnoha směrech i antisystémového hnutí ANO nebo dokonce KSČM jsou větším ohrožením demokracie než Norbert Hofer a celá FPÖ dohromady,“ napsal Fiala a dodal, že je jen škoda, že bruselské elity mají tendenci kádrovat jednotlivé politiky na základě osobních preferencí.