Kincl hnal podle Rozehnalových slov Semelovou před soud s taktikou „zkusíme to na ochranu osobnosti, když to orgány neumějí přes trestní řízení“. „Neuspěl; ale při troše snahy mohl,“ konstatuje Rozehnal, jenž následně staví konstrukci o citu pro spravedlnost coby jedné z integrálních složek osobnosti morálního člověka, zasluhující ochranu stejně jako pověst nebo podoba. 

„Důvodem pro zamítnutí žaloby bylo zejména to, že výroky Marty Semelové se netýkaly Michala Kincla, nemohly tedy jemu osobně způsobit újmu. Soudce Tomáš Novosad ovšem připustil, že část výroků by se mohla dotknout potomků Milady Horákové; tím však Kincl není,“ zmínil Rozehnal. 

Dále podotýká, že české právo poskytuje osobnosti ochranu. Termín „osobnost“ je sice relativně složité definovat, ale pro účely její ochrany je pojímána jako souhrn individiálních rozdílů. „Jde tedy o soubor hodnot, postojů, vzpomínek, sociálních vazeb, zvyků a dovedností, jakož i fyziognomických a materiálních projevů dané individuality. Podle některých teorií je celá osobnost utvářena kulturním prostředím, v němž individuum žije. Některé aspekty jsou však sdíleny všemi kulturami. Mnohočetnosti projevů jednotlivých stránek lidské osobnosti odpovídá i myslitelné široké spektrum možných neoprávněných zásahů proti některé z těchto složek osobnosti,“ dodává Rozehnal. Podle jeho slov je pak úkolem předpisů na ochranu osobnosti zabezpečit respektování osobnosti fyzické osoby a její všestranný svobodný rozvoj.

Původní text ZDE.

„Zákon zmiňuje některé stránky osobnosti, kterým se poskytuje ochrana. Jde o právo na jméno, právo na podobu, právo na čest a důstojnost, právo na slovní projevy osobní povahy a právo na osobní soukromí,“ konstatuje Rozehnal, že soudy v případě Semelové pak vycházely právě z tohoto tradičního katalogu dílčích osobnostních práv. „Nasvědčuje tomu i uvedení onoho důvodu zamítnutí žaloby, který vychází ze zkoumání, zda Michal Kincl je, či není potomkem Milady Horákové. A následné dovození, že coby ne-potomek nemá aktivní legitimaci k podání žaloby (není tím, kdo ji může podat). Soudy tedy očividně vycházely z toho, že výroky Marty Semelové mohly zasáhnout do cti a důstojnosti Milady Horákové, a v tomto ohledu Michal Kincl skutečně aktivně legitimován není,“ dodává. Podle něj však tím pádem zcela opomněly smysl pro spravedlnost. 

„Cit pro spravedlnost, jakožto součást osobnosti, však soudy v případě sporu právníka Kincla a poslankyně Marty Semelové zcela opominuly. Nezabývaly se otázkou, zda její výroky, obhajující tajnou policii utlačující vlastní obyvatele, justiční vraždu, ozbrojenou a krvavou okupaci vlastní země nebo jejího spolustrůjce Biľaka, tohoto intelektuálně inferiorního kolaboranta s okupační mocností, skutečně nemohly zasáhnout do práva na ochranu citu pro spravedlnost. A zde už klidně citu pro čest a fair-play, jakožto jedné ze složek osobnosti právníka Michala Kincla,“ uzavřel Rozehnal.