Podle Ransdorfa má švýcarský bankovní sektor obrovskou moc a využívá ji k tomu, aby mohl nakládat s majetky cizích lidí a vydělávat na tom. Chtěl jej dostat pod tlak svou autoritou poslance Evropského parlamentu, aby ustoupil v případě Vladimíra Huňka. Tomu mají švýcarské banky kvůli administrativním průtahům zadržovat téměř 352 milionů eur, které měl zdědit po své tetě. S Huňkem prý banka ve finále úplně odmítla komunikovat, načež se nešťastný dědic měl pokusit o sebevraždu. „Není normální, aby lidé páchali pokusy o sebevraždu kvůli bankám,“ myslí si Ransdorf.
Když prý přišel do banky, nechtěl nic více, než aby mu někdo kompetentní řekl, jak bude celý spor o miliony eur nadále pokračovat. Když se delší čas nic nedělo, požádal europoslanec o písemné vyjádření, že banka nechce s klientem komunikovat. Po jeho obdržení by prý v klidu opustil budovu. Jenže místo toho na něj lidé z banky zavolali policii. Ransdorf jednoznačně odmítá, že by se choval „agresivně“, jak tvrdila banka ve svém prohlášení.
„Čekali jsme, nic se nedělo, až přišel nějaký člověk ze security a začal řvát, že nám banka nařizuje, abychom opustili budovu. Já jsem tomu člověku řekl, ať se chová slušně a nekřičí. Navíc tlumočník pana Guzmického (ten Ransdorfa do banky doprovázel, pozn. PL) nerozuměl jeho švýcarské němčině, tak jsem jej požádal, ať mluví německy. A on začal vřeštět, že švýcarská němčina je normální,“ líčil europoslanec.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav