Úvodem rozhovoru Rath vyloučil, že by ještě kdy byl politicky aktivní. „Určitě ne, já myslím, že to stačilo,“ sdělil a podělil se i se svými myšlenkami, které měl, když vyšel z vězení.

„Viděl jsem hlavně obrovský houf novinářů a říkal jsem si: Ježíšmarjá. Pak jsem nasedl do auta a říkal jsem si: Proboha, co se stalo, že tam je tolik lidí. Chápu, že jsem byl mediálně známý, ale zase nevím, jestli si zasloužím takovou pozornost. Dějí se důležitější věci,“ sdělil Rath.

Zda již mluvil s dětmi, nebo ne, nechtěl komentovat. „Tak to si ještě necháme, protože přece jenom ten mediální zájem nás všechny tak zaskočil, že jsme se ještě neviděli. Hovořil jsem se svojí manželkou a byl jsem víceméně v práci si zařídit věci, abych mohl v co nejbližší době začít pracovat,“ uvedl Rath, který bude nyní pokračovat ve své lékařské praxi v Hostivici a bude pokračovat i na část úvazku ve své práci pro brněnskou věznici. „Minimálně v několika příštích měsících budu dojíždět na pár dnů v týdnu do Brna,“ uvedl. Je také v kontaktu se Svazem pacientů, kde se zvažuje, že by mohl působit ve funkci ochránce práv pacientů.

A na co se nejvíc těšil po propuštění z věznice? „Já jsem o tom ani takto neuvažoval. Samozřejmě jsem se nejvíc těšil na svoje děti. Tím v tom vězení trpíte nejvíc, to znamená, že nemůžete být v kontaktu s lidmi, se kterými byste chtěl být v kontaktu. Nemůžete nejbližším pomáhat, tak vás to vnitřně drtí. Na to se těším nejvíc, že snad budu nějakou oporou pro moje děti,“ zmínil Rath.

Podle svých slov byl také překvapený, kolik je v českých věznicích normálních, dobře fungujících, slušných lidí. „I to je na určitou úvahu,“ sdělil Rath. „Někdy jsme měli pocit, že si tam u stolu můžeme říkat pane továrníku, pane velkostaviteli, pane velkoobchodníku, trošku jako z toho Obsluhoval jsem anglického krále. Jenom jsme tam nedrali to peří, to už se posunulo,“ řekl Rath s nadsázkou. 

„Když je chlap zavřenej, je to nepříjemný, ale jsme chlapi, něco musíme vydržet. Tak to nějak vydržíte. Ale když vidíte, jak to dopadá na vaše blízké, na rodiny, tak je to skutečně ten pravý trest. A to je asi to nejhorší,“ zmínil.

Závěrem se pak vyjádřil ke svému trestu. Připouští svoji vinu, nebo šlo o justiční omyl? „Já jsem to řekl, že jednoznačně respektuji a přijímám rozsudek, jsem s ním srozuměn. Určitě jsem udělal celou řadu závažných chyb, to je nepochybné, určitě jsem se z toho poučil, proto taky do politiky nechci a s veřejnými zakázkami nechci mít společného vůbec nic, protože ty veřejné zakázky jsou skutečně past – a pokud chce někdo někoho do té pasti chytit, tak ho tam jednoduše chytí. S veřejnými zakázkami nechci mít nic společného, to je v České republice cesta rovnou do kriminálu, takže doufám, že už nikdy neuvidím žádnou veřejnou zakázku,“ zakončil.