Hostem v pátečním pořadu Interview ČT24 byl redaktor České televize Jan Šilhan, který jezdí coby pozorovatel na Ukrajinu. V rozhovoru přibližuje, jak vypadá válka zblízka. Vojáci v předních liniích si na válku již zvykli. „Je to v jistém smyslu psychohygiena, aby ti lidé mohli fungovat delší dobu. V některých případech jsou na frontě včetně Bachmutu třeba i několik měsíců,“ uvádí Šilhan. Na frontě se opotřebovávají nejen síly personální a fyzické, ale síly duševní a emocionální. I proto se ukrajinské vedení snaží s psychikou vojáků pracovat. Za jednu z nejsilnějších reportáží, které točil, Šilhan označuje tu, kdy voják evidentně ve stresu se snažil třesoucíma se rukama do zbraně doplňovat náboje.

Před točením reportáže se musel Šilhan s produkcí obrátit na zástupce 28. mechanizované jednotky, zda se k zákopům mohou přiblížit. Její konkrétní lokace musela zůstat neprozrazena, jak kvůli bezpečnosti vojáků, tak i redaktorů. „My jsme věděli, že pojedeme přímo na frontu do zákopů, ale to, že se v jednu chvíli ocitneme a budeme svědky té palby, kdy obě strany konfliktu budou 70 metrů od sebe, to jsme do poslední chvíle nevěděli,“ vysvětluje Šilhan, jak se reportáž točila. Pak se muselo improvizovat.

„Říkali, že pokud je to ‚běžná přestřelka‘ s kulomety s obvyklou dráhou letu, s očekávanou dráhou balistiky, tak pokud jsou zákopy relativně hluboké a vy příliš nevystrkujete hlavu, tak jste relativně v bezpečí,“ říká reportér, na co byli při natáčení upozorněni veliteli jednotky. Rizikem mohl být například neočekávaný útok minometem, ten však 28. jednotka nezaznamenala již dlouho, a i z toho důvodu natáčení reportáže pokračovalo. Zákopová válka je navíc dle Šilhana bezpečnější než třeba boj ve městě.

Firemní vůz museli nechat zaparkovaný několik kilometrů od fronty v jisté vesnici. Tam přesedli do ukrajinského obrněného vozidla, s sebou měli jen to nejnutnější: telefon, kamera, mikrofon, go-pro kamerka, přilby a ochranné vesty. Při cestě k zákopům byli ukrajinští vojáci doprovázející štáb klidní, podle Šilhana i proto, že tušili, že tam, kam je vezou, nic tolik nebezpečného a překvapivého není. „Ukrajinci jsou velmi citliví na to, kdyby se někde něco stalo právě zahraničnímu štábu, protože si jsou vědomi, že v tu chvíli by to mělo mnohem větší publicitu a dosah do zahraničí,“ míní reportér.

Ukrajinská armáda používala i kulomet Maxim, který byl používán už za první světové války. „S touto zbraní jsme se setkali i v další reportáži, kde jsme mapovali ochranu proti dronům,“ vypráví. „Starý Maxim je mezi Ukrajinci dále oblíbený – a pravděpodobně i mezi ruskými vojáky – pro svoji spolehlivost. I to je zvláštní prvek té války. Spojuje to staré a to moderní,“ říká Šilhan a dodává, že i proto je těžké zvažovat všechna bezpečnostní rizika.

„Už několikrát se stalo, že po odvysílání reportáže nebo po zveřejnění novinářské fotografie byla druhá strana – ať už ruská, nebo naopak ukrajinská – schopna zasáhnout cíle těžkou technikou,“ stočil se rozhovor k problému geolokace. Podle Šilhana už dnes existují systémy schopné rozpoznat například na základě rozvržení stromů, objektů v krajině či rozvrstvení kopců, a identifikovat, kde se daný objekt nachází. Tento problém okusil Šilhan i na vlastní kůži, při točení reportáže o zmapování role a využití českých vrtulníků na ukrajinském bojišti. Pečlivě rastrovat se musel v záběrech i povrch, podle kterého by ruská strana dokázala rychle detekovat, kde byly záběry pořízeny a kde se základna nalézá. „Výsledný materiál jsme museli přenechat tak, jak byl, aby si ho zkontrolovala ukrajinská rozvědka i ukrajinská kontrarozvědka,“ zmiňuje Šilhan s tím, že i na toto jsou Ukrajinci citliví.

V přepočtu na HDP patří Česká republika k „top 10“ státům, které Ukrajině pomáhají nejvíce, pokud jde o vojenskou pomoc. Povědomí o tom podle Šilhana však mají spíše zainteresovaní lidé nežli běžní občané.

Očekávaná jarní ofenziva má v očích Ukrajinců za cíl osvobození celé Ukrajiny včetně Donbasu a poloostrova Krym. „Kdy a za jakých podmínek se to provede, je těžké předjímat. Bude to záležet i na tom, zda Západ bude dál podporovat Ukrajince,“ zdůrazňuje Šilhan. Myslí si také, že konflikt bude pravděpodobně trvat delší řadu let, Ukrajinci tak na ofenzivu nemusí mít jen jeden pokus, o kterém se nyní mluví.