Bájná „kápéerka“, neboli Kancelář prezidenta republiky, funguje výlučně jako servis pro hlavu státu. Proto například překvapí, že v jejím rámci oficiálně neexistuje žádný „politický odbor“, který by prezidentovi připravoval podklady pro strategická rozhodnutí. Jak Pečinka odhaluje, důvody jsou neobyčejně prozaické.

Prezident Miloš Zeman totiž prý nemá smysl pro nastavování struktur a systémů, naopak se vyžívá v intuitivní improvizaci. Úsilí všech „prezidentových mužů“ tedy prý spočívá dominantně ve snaze být prezidentovi nablízku v klíčovém okamžiku, kdy chystá nějaké rozhodnutí.

V tomto směru je na tom nejlépe hradní protokolář Jindřich Forejt, Zemanem familiárně oslovovaný „Jindříšku“. Stojí prezidentovi fyzicky nejblíž, a to nejen při oficiálních příležitostech, kdy z titulu své funkce řídí jeho kroky. Šéf protokolu se prý stal Zemanovým zpovědníkem a ochotným debatním partnerem, což Zemana, majícího zálibu v diskusích, přitahuje. K tomu je třeba připočíst, že Forejt, který působil na Hradě již za předchozích prezidentů, zná dokonale všechny procedury a postupy (čímž se mezi prezidentovými muži zcela vymyká) a své soupeře o dvě hlavy převyšuje pracovitostí (osamělý workholik prý nemá problém trávit v práci celý den). Díky tomu se drží na Hradě, byť se jej jeho soupeři dle Pečinky již několikrát snažili odstranit například zpochybněním jeho vzdělání. Přesto je prý Forejt považován za favorita na nového hradního kancléře.

Současný vykonavatel této funkce Vratislav Mynář to totiž má u prezidenta polepené už od doby, kdy spackal jeho plán zasáhnout prostřednictvím strany SPOZ do fungování Poslanecké sněmovny. Druhým důvodem je známá kauza Mynářovy bezpečnostní prověrky, kterou kvůli svým obchodům z minulosti podle všeho nemá šanci dostat. Proto podle Pečinky zvolil taktiku maximálního natahování správního řízení. Mynář se prý snažil Národní bezpečnostní úřad ovlivnit i přes šéfa bezpečnostního odboru Hradu Jana Fulíka, který je znám svou silnou pozicí ve světě tajných služeb, a z toho důvodu se ho prý bojí i všichni na Hradě. Jenže Fulík je prý známý sólista, takže se nedá čekat, že by svému kolegovi pomohl jen tak.

Mynář na Hradě působí jako kancléř, čili šéf kanceláře. Ve skutečnosti ale prý rozhodně není administrátorem. Jeho doménou je dle Reflexu řízení prezidentových poradců, a ve vhodných chvílích našeptávání prezidentovi, čímž prakticky supluje onen chybějící politický odbor. Toho podle Pečinky současně využívá k intrikám proti svým soupeřům, které se mu ale příliš nedaří.

Nejzajímavější postava Hradu však prý bývá prezidentem častována přezdívkou „Martínek“. Martin Nejedlý, bývalý reprezentant ve volejbale, oficiálně v KPR nepracuje, pouze jí externě radí. Přesto má užívat nejluxusnější pracovnu u Masarykovy knihovny a reálně je ze všech postav, píše autor článku v Reflexu, nejvlivnější. Pečinka uvádí příklad, že když Nejedlého ruští přátelé k podpoře prezidenta Putina narychlo zorganizovali konferenci na ostrově Rhodos, Nejedlý autoritativně překopal schválený prezidentský program a Zemana jim přivezl. Právě Nejedlý prý také na Hrad přivedl Jana Nováka, známého šéfa Úřadu vlády za premiéra Topolánka. Novák, obeznámený i se světem tajných služeb, má být při shánění informací spolehlivější alternativou údajně až příliš sólistického vrchního hradního ,,bezpečáka" Fulíka. Oba pánové se prý skutečně upřímně nenávidí.

Čtvrtým, veřejně nejviditelnějším „prezidentovým mužem“ je pak mluvčí Jiří Ovčáček, kterého Mynář s Nejedlým přivedli po řadě komunikačních lapsů v prvním roce Zemanova prezidentování. Veřejnou prezentaci prezidenta i Hradu sice dokázal zlepšit, ale v poslední době s ním, píše Pečinka, roste nespokojenost. V době silných mediálních útoků na prezidenta totiž začal vystupovat jako mluvčí amerického střihu, který pouze nepředčítá prezidentem napsané projevy, ale zapojuje i vlastní interpretaci těchto slov. Vzhledem k tomu, že Ovčáček tyto výklady pojal jako arogantní přednášky (Pečinka jeho vystupování přirovnal k „neurotickému školnímu inspektorovi“) pro novináře, prezidentovu renomé tím dle jeho mínění spíše uškodil.