„Každému z vás přeji požehnaný nový rok. Jsem rád, že vás mohu na prahu nového roku poprvé pozdravit jako pražský arcibiskup. Zdravím vás z pražské katedrály. Slovo katedrála je od slova katedra, která označuje to křeslo v čele kostela, kde sedávám povinně při bohoslužbách. Ale já nejsem ten hlavní. Tou hlavní osobou je zde Bůh, s nímž se v kostele setkáváme. Boha nevidíme očima. Jen srdcem. Stejně nevidíme lásku, která je pro štěstí tak zásadní. Bible říká: Bůh je láska,“ poznamenal úvodem Graubner.

„Právě prožité Vánoce oslavují narození Ježíše Krista v městě Betlémě. Jsou spojeny s ideou lásky a štědrosti, která přináší štěstí. Tam, kde přijímáme Boha lásku, kde ho necháváme v sobě působit, kde ho necháváme milovat skrze naše láskyplné pohledy, laskavá slova, velkorysá odpuštění či dobré skutky, tam přichází štěstí. Bůh přišel na svět v rodině, proto jsou Vánoce spojeny s rodinou. S kouzlem jejího krbu. Se vzpomínkami na nejkrásnější chvíle dětství. Když se trochu zasním, představuji si rodinu, kde nikdo nežije pro sebe, ale všichni mají otevřené široké srdce a dovedou žít pro druhého, jsou šťastni, když přispějí ke štěstí těch druhých. Jsou zodpovědní, neberou partnera jako hračku, která se odhodí, když přestane bavit, ale bere ho tak vážně, že se mu dokáže darovat v manželství na celý život. Nedá se odradit ani krizemi či lákavými nabídkami. Má vnitřní svobodu, protože umí odpouštět. Má veliké srdce, protože má tolik lásky, že vytváří krásný domov pro řadu dětí, z nichž se dovede radovat,“ zmínil Graubner. 

„Vyžaduje to sice námahu a odříkání, ale to jen dál rozšiřuje a šlechtí srdce. Dětem nabídne vzdělání i dobrou výchovu, zdravé životní prostředí, i to morální. Ukáže jim smysl života a naučí je ovládat se, takže má naději, že neskončí na drogách. Nebojí se stáří a neuvažuje o eutanazii, protože děti se o něj jednou postarají. Budou mu jeho lásku oplácet. Jeho budoucnost je plná naděje. Musí to však být jenom sen? Vždyť to je přece boží plán pro člověka? Člověk byl stvořen k tomu, aby byl obrazem Boha, který je láska. O Vánocích se o to mnozí nějakým způsobem snaží, a proto jsou tak hezké. Nemohly by však být Vánoce po celý rok?“ zeptal se Graubner. 

„Zatím to tak bohužel není. Některé rodiny se rozpadají, děti trpí nedostatkem lásky obou rodičů, některým chybí výchova. Mnohé neznají Boha jako pramen štěstí, samy pak často nedovedou budovat lepší rodiny než jejich rodiče, chybějí děti, napřed se zavírají školy, pak nemá kdo pracovat na důchodce, podnikům chybějí pracovníci a zvou se cizinci. Národ prostě vymírá na sobectví. K Vánocům jsme připravili různé dárky, neměli bychom přemýšlet i o dárcích pro národ? O větší pozornost vůči rodině? O lásce k dětem? Ocenění rodinného života a mateřské služby rodině? Snad by šlo omezit nedělní práci a dát rodinám víc příležitostí být pospolu. Snad by mohlo být ve sdělovacích prostředcích méně negativních zpráv, které působí deprese, inspirují k násilí a dávají špatný příklad. Snad by mohlo být méně nezdravé současnosti a více inspirace pro lepší budoucnost. Něco by to ovšem stálo, vyžadovalo by to vnitřní kázeň, ale jsem přesvědčen, že plody by stály za to,“ dodal Graubner.

„Proč nemluvím o míru, o politice? O krizi či o hospodářství, když jsou to tak závažná témata? Myslím, že předpokladem dobrých řešení všech těchto oblastí je návrat ke kořenům, o nichž právě mluvím. Máme před sebou nový rok, který mi připadá jako úžasný prostor této katedrály. Záleží na nás, k čemu prostor využijeme. Díky Bohu máme svobodu, jako úžasný prostor pro konání dobra. Děkuji všem, kteří hledají cesty k budování dobrých vztahů. K obdarovávání rodiny a národa tím, co skutečně potřebují. Děkuji matkám a otcům rodin, kteří žijí pro své děti. Děkuji všem, kteří mají otevřené srdce pro pomoc potřebným. Či odvahu nést zodpovědnost a sloužit společnému dobru. A prosím Boha, ať žehná každému z vás po všechny dny tohoto roku. Svatý Václave, ty jsi dědic české země, pomoz nám svou přímluvou,“ zakončil arcibiskup Jan Graubner.