Vishwanathana podle jeho slov také v současné době trápí napětí mezi romskou minoritou a ukrajinskými uprchlíky. Uvádí, že bývalo rozhodně hůře, a to po sametové revoluci, kdy se toleroval i vyložený rasismus. Obrat nastal po útoku neonacistických žhářů na spící romskou komunitu v domku ve Vítkově v dubnu 2009, poznamenal. 

Romové však podle něj stále pociťují, že nemají rovné podmínky s majoritou. Nedokážou však ani příliš pochopit to, že se prvně poskytuje pomoc běžencům na útěku z války. „Někteří extremisté přešli na druhý břeh a štvou Romy proti Ukrajincům,“ popsal sociální aktivista. 

Hlavním důvodem nevraživosti vůči ukrajinským uprchlíkům u části romské menšiny je podle něj bydlení. „V romských očích je pozornost státu vůči ukrajinským uprchlíkům příliš štědrá a ptají se: „Proč my nemůžeme bydlet jako oni?“ Nejvíc je rozhodilo to přednostní přidělování bytů uprchlíkům. Oni (Romové) se tu cítí doma, žijí tu od narození, ale mnozí celý život nedosáhnou na nějaké slušné bydlení. Často jsou odkázaní na obchodníky s chudobou, kteří za malinký pokoj chtějí obrovské peníze. I když takový byt z velké části zaplatí stát pomocí dávek, romským rodinám nezůstanou peníze na holé přežití,“ dodal aktivista. 

„Přístup českého státu k ukrajinským romským uprchlíkům byl z mého pohledu zarážející, v podstatě bylo primární je co nejrychleji dostat ze země, skoro všichni také nakonec opustili republiku. Stát se zachoval jedním slovem nedobře, největší trauma to však bylo pro české Romy. Hrozně tím utrpěli a posílilo to v nich vědomí, že majorita vlastně vůbec nepovažuje Romy za plnohodnotné lidi. Zarazilo je to a zároveň se vyhrotil vztah k ukrajinské majoritě, kterou český stát přijal velmi vstřícně,“ doplnil Vishwanathan.