„Sehnat práci je těžké, místní továrny skoro nepracují, propustily mnoho lidí a od ukrajinských úřadů dostanete jen almužnu, za kterou se skoro nedá přežít,“ cituje Palata asi třicetiletou ženu žijící ve Slavjansku. Všude po městě jsou prý ukrajinské vlajky, plakáty oslavující hrdinství ukrajinských „obránců vlasti“ a další symboly, které místním připomínají, kdo dnes ve Slavjansku zase vládne.

Palata upozorňuje, že na okraji města, kde se před dvěma roky opevnili separatisté, jsou stále mnohé domy rozstřílené. Důležitý most přes řeku, vyhozený do povětří separatisty při ústupu, se začal opravovat až nedávno.

Ale z nedaleké psychiatrické kliniky, rozstřílené během bojů, jsou stále ruiny. Také mnohé domy v okolí, kde se bojovalo před dvěma roky asi nejvíc, jsou dodnes rozbité.

„Žije se tu špatně. A o Ukrajině vám nic neřeknu, protože bych musel mluvit sprostě,“ cituje Palata muže středního věku.

V nedalekém Kramatorsku, který má necelých dvě stě tisíc obyvatel, na stopy dva roky starých bojů už prý nenarazíte. Jak Palata píše, válka se nyní odehrává šedesát kilometrů od města. Přesto je tu přítomna. Třeba v podobě množství vojáků, kteří obsadili nejlepší místní hotel a mají ve městě i štáb „protiteroristické operace“, jak Kyjev nazývá boj proti separatistům na východě země.

Jistotu, že se sem válka nevrátí, prý ale místní úplně nemají. „Ještě loni vybuchly ve městě rakety separatistů vypálené od fronty,“ cituje Palata Maxima, který vede v Kramatorsku jeden mládežnický klub.