Moderátorem diskuse byl ředitel institutu Jan Macháček, komentátorská hvězda Babišových Lidových novin, která právě ve středu zaujala v komentáři nepřímým srovnáním ukrajinského prezidenta Petra Porošenka s našim ministrem financí Andrejem Babišem.

K tématu vystoupil například Štefan Füle, bývalý eurokomisař pro rozšíření EU, který vedl klíčová vyjednávání Bruselu s Kyjevem, která se stala neplánovaným spouštěčem událostí na Majdanu, které přispěly k současnému chaosu v zemi.

Kromě něj dorazil též lidovec Ivan Gabal, místopředseda výboru Poslanecké sněmovny pro obranu. Účastníky debaty doplnil Petr Kolář, bývalý velvyslanec v Rusku i USA, Bohuslav Chalupa, poslanec z hnutí ANO a Petr Pojman, analytik Institutu.

První Macháčkův dotaz zněl, do jaké míry EU podcenila situaci na Ukrajině, a mířil především na Štefana Füleho. Ten připustil, že EU podcenila „počet generálů“, tedy těch, kteří byli ochotni bojovat. Zásadním problémem byl podle něj konflikt mezi ambiciózní politikou EU vůči východním zemím a neambiciózní politikou vůči Rusku.

V roce 2008, na summitu NATO v Bukurešti, podle něj aliance zcela převrátila dosavadní přístup k novým členům. Zatímco do té doby NATO nikomu nic neslibovalo, nyní dalo Ukrajině a Gruzii explicitní slib přijetí.

„Druhý den na to Putin reagoval slovy „Ukrajina není stát“,“ připomněl bývalý eurokomisař. Pak prý Putin rychle poznal, že NATO to s podporou obou zemí, kterou deklarovalo, nemyslí až tak vážně.

Pak Füle ještě připomněl, že Rusko, a dokonce i samotný Vladimír Putin, se v minulosti k přistoupení Ukrajiny k NATO rozhodně nevyjadřoval úplně odmítavě. Nyní podle bývalého eurokomisaře vznikla nová situace konkurencí dvou integračních projektů- EU a Eurasijského svazu.

Putinovi se střídají dva sny...

Mnohonásobný velvyslanec a dnes soukromý analytik Petr Kolář doplnil, že po invazi Ruska do Gruzie jsme nedokázali Rusku jasně ukázat, že po zločinu přichází trest. „A místo toho přišel nový americký prezident a reset, nabízení otevřené dlaně místo pěsti, a to si v Moskvě vysvětlili tak, že s nimi do konfliktu jít nechceme, a že za Gruzii a Ukrajinu nebudeme chtít krvácet,“ myslí si.

V roce 2011 se prý po volbách, do značné míry zfalšovaných, začala střední třída bouřit, a Putin zjistil, že historicky nevídaná prosperita lidem nestačí a chtějí být bráni jako občané. „Říkali tomu „bílá revoluce“ a pro Putina to byl šok. Rozhodl se situaci konsolidovat po svém, stal se znovu prezidentem, utáhl šrouby a dodnes má oprávněný strach, že kdyby Ukrajina uspěla na své cestě k normální zemi, tak by se ta infekce přelila i do Ruska a smetla i jeho,“ vysvětloval bývalý moskevský velvyslanec.

Podle Ivana Gabala je třeba oddělit postoj EU a postoj NATO. Právě to se podle něj změnilo nástupem nové americké administrativy. Na Ukrajině podle něj za prezidenta Janukovyče probíhal absolutní rozklad všech bezpečnostních složek, což v kombinaci se změnami bezpečnostního prostředí v dalších zemích vytvořilo velmi nebezpečnou situaci. EU si to neuvědomila, a dál plánovala expanzi podle dřívějších záměrů. „Politika projektování pozic bez projektování síly byla úplně mimo realitu,“ konstatoval Gabal.

Poslanec Bohuslav Chalupa zastupoval původně pozvanou zahraničně politickou expertku ANO Jaroslavu Jermanovou. Macháčkovu otázku si prý klade celou dobu, co je v politice. „Já se domnívám, že NATO si špatně vyhodnotilo vlastní pozici,“ myslí si. V situaci, kdy pouze dva z osmadvaceti členů plní dohodnuté závazky, je podle něj neuvěřitelné, že se aliance bezhlavě vrhla do střetu ohrožujícího naši energetickou bezpečnost i základní bezpečnost Evropy. „Oni nás vehnali téměř na hranu války, a to jim vyčítám,“ uvedl na adresu šéfů NATO.

„Jak říkal kdysi Werich- když není morálka futrovaná klackem, tak se moc daleko nedostaneme,“ zakončil svůj výklad člen výboru pro obranu.

Petr Pojman vytkl, že jsme velmi špatně chápali, v jakém rozkladu Ukrajina je. „Korupce ten stát rozežrala takovým způsobem, že si to nedovedeme představit ani u nás,“ uvedl analytik institutu ANO. Například ukrajinská armáda podle něj deset let nepořádala vojenské cvičení na úrovni brigády.

Pak připomněl, že Ukrajina je pro Rusko klíčová, protože bez ní nebude evropskou velmocí. Rusko prý kromě toho mělo vážné obavy stran své bezpečnosti na Krymu. Podle Pojmana existují signály, že Putin věřil, že Američané plánují na Krymu postavit vlastní námořní základnu, což nemohl připustit, a proto na poloostrově jednal právě takto.

Potkal jsem v Kyjevě kanadské vojenské instruktory a chtěl jsem je obejmout

S žádostí o reakci na předřečníky si vzal slovo zjevně nesouhlasící Štefan Füle. Zvýšeným hlasem připomněl, že Putin již v roce 2008 zdůrazňoval, že Ukrajina není stát. „Já nechápu, proč bychom se měli za něco omlouvat. My jsme do žádného střetu nešli. Naši vojáci nestáli na Krymu za referendem, to byli Rusové,“ volal podrážděně směrem k poslanci Chalupovi. „Byl to Putin, kdo udělal chybu, a celé Rusko za ni bude platit. Ne my,“ rozčiloval se.

Pak připustil určitou chybu v nejasném vymezení pozic. „My jsme neudělali chybu, že jsme pozvali Ukrajinu. My jsme udělali chybu, že jsme ji jasně neřekli, co nabízíme,“ káral muž, který vyjednávání s Ukrajinci vedl. „A já tvrdím, že chyba není v tom, že jsme jim slíbili hodně, ale že jsme jim slíbili moc málo. A tím jsme otevřeli prostor pro Putina,“ zvyšoval znovu hlas.

Poslanec Chalupa ujistil, že nechtěl říct, že bychom se Rusku měli za něco omlouvat. „Rus měl vědět, že může dostat do frňáku,“ vysvětlil své stanovisko Babišův poslanec.

Jan Macháček pak ocenil proti Rusku zavedené sankce. „To se všechno tak trochu zázrakem podařilo,“ pochvaloval si. Slyšíme prý, že sankce nemění Putinovo chování, ale na druhou stranu prý vůbec není jisté, co by si Putin dovolil bez sankcí. Proto další dotaz zněl, zda sankce proti Rusku fungují.

Petr Kolář uvedl, že pokud nejsme připraveni k otevřenému vojenskému konfliktu, nezbývá nám nic jiného, než sankce. Pokud je prý intenzivně pocítí lidé kolem Putina, mohly by přispět k nějakému palácovému převratu.