V Kremlu v době hrozící potravinové krize a rostoucí inflace je považován za opravdového přítele. Největším kupcem ruského obilí za letošní červenec se stal Írán. Podle listu The Wall Street Journal se jasně ukazuje, že toto spojenectví založené na odporu vůči americkému uspořádání světa se začíná v posledních týdnech ještě více upevňovat.

Původní zdroj ZDE.

Bílý dům již dříve varoval, že Írán ruské armádě dodá několik stovek svých dronů, které by mohly být nasazeny v bojích na Ukrajině. Podle amerického think-tanku ISW by výměnou měl získat bojové letouny Su-35. Sám Teherán odmítá tyto spekulace. Drony vyvinuté Íránem jsou určeny především k útokům na statické cíle, a pokud je Rusové skutečně nasadí, bude to spíše projevem nedostatků jejich vlastního obranného průmyslu.

Západ však znepokojuje také vypuštění íránského špionážního satelitu Chajjám z kosmodromu Bajkonur, který na počátku srpna vynesla do kosmu ruská raketa Sojuz. Bidenova administrativa má podezření, že družici pojmenovanou podle slavného perského básníka bude mít pod kontrolou Moskva a použije ji ke sledování vojenských cílů na Ukrajině.

Vladimir Putin Islámskou republiku navštívil v polovině července a byl to teprve jeho druhý výjezd od začátku války. Obě země pak podepsaly dohodu o užší spolupráci v oblasti letectví, podle které by měl Írán zvýšit počet civilních letů do Ruska a ruským aerolinkám stiženým nedostatkem náhradních dílů pomoci s opravami letadel.

Spolupráce se realizuje i na poli energetiky. Gazprom v době Putinovy návštěvy podepsal memorandum o spolupráci na rozvoji dvou íránských nalezišť zemního plynu, šesti ropných polí a vybudování projektů na zpracování LNG. Slibovaná výše investic do Kremlem kontrolovaného energetického molochu: 40 miliard dolarů.

Írán ze zařazení Ruska mezi světové vyvrhele může těžit. A to nejen z ekonomického hlediska. Islamistický režim věří, že invaze na Ukrajinu otřese mezinárodním uspořádáním natolik, že se uvolní prostor pro prosazování jeho národních zájmů.

„Rostoucí napětí mezi Západem a Ruskem dává Íránu novou příležitost, jak maximalizovat své zájmy a prosadit své politické, ekonomické a vojenské ambice,“ píše ve své analýze think-tank Atlantic Council.