Podle Karaganova bude ruská historie rok 2014 vnímat jako období, kdy se přitvrdilo v oblasti zahraniční politiky a kdy se začala měnit i pravidla doposud platná v domácí politice a ekonomických otázkách. „Za tímto obratem stojí nechuť Západu uznat postavení Ruska v rámci evropské a globální politiky, které považuje Moskva za přirozené a legitimní. Sféry politického i ekonomického vlivu Ruska jsou tak neustále zpochybňovány, zatímco NATO a EU svoji vojenskou, politickou i ekonomickou působnost bez problémů rozšiřují směrem k hranicím Ruska.“

Karaganov je přesvědčen, že mnozí členové ruských elit současnou krizi vítají, protože tak mohou ospravedlnit svoji činnost v posledních sedmi až osmi letech, kdy se až příliš spoléhali na příznivou situaci na trhu a naprosto vzdaly jakékoli snahy o provedení potřebných reforem. „Někteří stávající krizi využívají k upevnění svých pozic ve vládě, jiní k tomu, aby ostatní přesvědčili, že jsou velcí vlastenci a místo utrácení vydělaných či nakradených peněz v zahraničí se nyní chtějí podílet na rozvoji Ruska,“ poukazuje Karaganov a tvrdí, že tito lidé dobře věděli, že v příštích letech bude ruská ekonomika čelit poklesu. Proto se prý ani nesnažili konfrontaci se Západem nějak přibrzdit.

Karganov hodnotí v souvislosti s Ruskem také postavení Spojených států. Všímá si, že v důsledku neúspěchů vojenských operací v Iráku a Afghánistánu a ekonomické krize došlo k oslabení jejich vlivu. „Spojené státy navíc musely čelit ekonomickému i mocenskému vzestupu Číny a Ruska, v jehož čele stojí nejsilnější vůdce současného světa. To je pro Američany obrovská změna v porovnání s Ruskem, které znali ještě před patnácti lety. Tedy stát, který poníženě prosil o pomoc, aby se mohl vyrovnat s dozvuky rozpadu SSSR a vážnými ekonomickými problémy,“ tvrdí Karaganov.

Obamova politika vůči Rusku se dle mínění Karaganova začíná podobat strategii jednoho z jeho předchůdců Ronalda Reagana. Karaganov zmiňuje tehdejší hysterii spojenou se sestřelením jihokorejského letadla, kdy bývalý americký prezident nazval SSSR říší zla a následně byly proti Sovětskému svazu uvaleny sankce. „I dnes je Putin Amerikou bezprecedentně démonizován a ta se ani nesnaží skrývat svůj hlavní cíl, kterým je změna Putinova režimu. Obama však kromě potrestání Ruska sleduje i další záměr, kterým je pokusit se zastavit sílící vliv Číny,“ je přesvědčen Karaganov.

celý text v angličtině najdete ZDE

Rostoucím vlivem „nezápadních“ sil je však podle Karaganova znepokojena také Evropa, jejíž projekt Evropské unie vykazuje jasně viditelné nedostatky. Karaganov poukazuje na skutečnost, že většina Evropanů nechce tvrdě pracovat, a daří se jim tak hůře konkurovat pracovním silám z Asie a dalších částí světa. „Mezi hlavní problémy Evropy patří odliv mozků, demografický pokles, prakticky žádné inovace,“ jmenuje konkrétně Karaganov a dodává, že až na Německo a severské země většina členských států EU stagnuje. I to je prý důvod, proč si Německo začalo přizpůsobovat evropský projekt svým vlastním potřebám.

Tyto procesy však probíhají poklidnou mírovou cestu a nikoho by dle Karaganova nenapadlo, že virtuální zapojení Ukrajiny do evropského dění by mohlo znovu zažehnout jiskry studené války. „Když se Rusko tvářilo po faktické okupaci neústupně, začali někteří političtí vůdci v Evropě panikařit. Domnívali se, že v další přesilové hře deset na jednoho druhá strana opět ustoupí a vzdá se bez boje. Rozhodná ruská reakce se tak dotkla samotného principu EU, který při vlivu Německa je možné považovat za německý projekt,“ líčí Karaganov a vysvětluje, že i proto se Německo postavilo do čela evropských jestřábů.

Karaganov soudí, že konfrontace mezi Západem a Ruskem byla minimálně od loňského roku nevyhnutelná, protože jakýkoli návrh či rozhodnutí ze strany Ruska bylo komentováno zcela negativistickou rétorikou. Rusko tak dle Karaganova ztratilo jakoukoli motivaci vést se Západem konstruktivní jednání. Poslední kapkou trpělivosti údajně byly Olympijské hry v Soči. „Většina ruské elity si uvědomila, že pokud chce Rusko i nadále pokračovat ve vedení své vlastní politiky, musí dát západním partnerům důrazně najevo, aby si na to zvykli,“ uvažuje Karaganov.

Rusko nyní podle Karaganova čelí stále ještě poměrně silnému Západu, který však je na druhou stranu demoralizovaný vlastními chybami. Západ už podle něho dávno není pro většinu lidí na světě morálním ani jiným vzorem, na který by se chtěli spoléhat. „Rusko si o svých partnerech nedělá žádné iluze. Ideologické klapky na naší straně jsou dávno sejmuty. Víme, že v sázce je nejenom přežití současného režimu, ale také čelíme snaze oslabit či zničit celou naši zemi. Jsem přesvědčen, že podstatná část ruské společnosti si to uvědomuje,“ míní Karaganov.

Rusko si podle jeho názoru v souvislosti s krizí na Ukrajině počíná poměrně úspěšně, byť náklady jsou velmi vysoké. Karaganov usuzuje, že opětovné připojení Krymu k Rusku zvýšilo sebeúctu a vlastenectví většiny ruských obyvatel. Stejně tak se obyčejní Rusové kolem Kremlu semkli v důsledku sankcí. „Ruští vůdci dali opakovaně najevo, že neusilují o konfrontaci, nemají zájem oplácet Západu za jeho nepřátelské akce stejnou mincí. Jestliže však nebudou vláda, prezident a celá ruská elita připraveni provést drastické ekonomické reformy, Západ prostřednictvím svého ekonomického tlaku dosáhne svého,“ domnívá se Karaganov.

Současná krize podle Karaganova mínění jen tak brzy neskončí. Bývalý poradce ruského prezidenta Putina věří, že konfrontace a sankce probudí dlouho dřímající ruskou elitu z jejího snění. „Historie nám dokládá, že ruští lidé se dokážou vzpamatovat v těch nejhorších časech. V důsledku sankcí musíme zdvojnásobit své úsilí, abychom veškeré nedostatky překonali,“ dívá se Karaganov do budoucnosti s mírným optimismem.