Vývoj situace na Blízkém východě a v severní Africe v posledních letech je podle Lavrova známkou toho, jak nekompetentní a neprofesionální jsou lidé, kteří jsou za současnou situaci odpovědní.

Centrum světové moci je ovšem čím dál tím více ohroženo sílícími ekonomikami jako Čína, Indie a Brazílie. Ekonomická síla těchto oblastí se v budoucnu promítne i na jejich politické moci.

Západní státy se bohužel prozatím stále snaží udržet si své výsostní postavení a jsou proto zjevně ochotny udělat téměř cokoliv. Na začátku tisíciletí Spojené státy spolu se svými partnery z NATO vnikly do Iráku a svrhly tamní vládu, přičemž se opíraly o čistou lež. V té době na iráckém teritoriu neexistoval žádný terorismus, natož pak Islámský stát. Ten se naplno rozvinul teprve po americké invazi.

Tento fakt není žádným tajemstvím; sám bývalý předseda vlády Velké Británie Tony Blair, který v době své vlády podpořil amerického prezidenta Bushe v jeho invazi do Iráku, nedávno přiznal, že irácká invaze z roku 2003 přispěla k vytvoření Islámského státu.

Jedním z důvodů americké invaze do Iráku byla primitivní touha uspořádat vše tak, jak se to Američanům zrovna hodilo. Zbavili se proto sunnitské menšiny, která pod Saddámem Husajnem vládla v zemi. Moc do rukou vložili šíitské většině.

Problém byl v tom, že většina sunnitů se ze dne na den ocitla na ulici: byli propuštěni z armády, policie a dalších státních složek. Nikdo je nezaměstnal. Většina z nich byli vojáci, kteří neměli žádné další způsobilosti. Právě tito lidé tvoří dnes většinu takzvaného Islámského státu. Nejsou to žádní radikálové, ale obyčejní lidé, kteří se ocitli na ulici a na které zapůsobila propracovaná islamistická propaganda.

Toto je názorný příklad toho, jak naprostá neúcta k etnickým a náboženským rozdílům irácké populace vedla k fatálnímu omylu. Přestože byl před invazí Irák autoritářskou zemí, byl alespoň stabilní. Nyní se nachází na hranici naprostého kolapsu.

Podobnou situaci vidíme v Sýrii, kde se teroristické skupiny typu Islámského státu, an-Nusry a dalších, které naši západní partneři zjevně považují za akceptovatelnou opozici současné vládě, spojují v bojích proti legitimní vládě.

Sýrie není jen muslimskou zemí, ve které se nachází velký počet šíitů a sunnitů, je také kolébkou křesťanství. Ve skutečnosti to neplatí jen pro Sýrii, ale pro celý region Blízkého východu, který je pradomovem tří globálních náboženství – islámu, judaismu a křesťanství, které zde společně koexistovaly po celá staletí.

Současný vývoj ovšem narušuje dlouho existující balanc. Počet křesťanů žijících v regionu rapidně klesá. V Sýrii a Iráku jsou již dlouhodobě systematicky vyvražďováni. To musí přestat. „Společně s našimi kolegy, včetně Vatikánu, se snažíme přivést pozornost světové veřejnosti na neakceptovatelný protikřesťanský sentiment,“ řekl Lavrov. OBSE se již rozhodla vytvořit speciální pozici pro komisaře pro christianofobii, islamofobii a judeofobii.

Lavrov pevně věří, že mnoho světových problémů může být vyřešeno pouze nezaujatým přístupem vůči náboženským a etnickým skupinám.

Evropa ztratila své křesťanské hodnoty

Migrační krize v Evropě je nová verze toho stejného problému. Když se první skupiny migrantů nastěhovaly do západní Evropy, Evropané se domnívali, že zafunguje americký model „vařícího se kotle“. Tento koncept v Evropě ovšem selhal, stejně jako i do dneška často selhává ve Spojených státech.

Migranti v Evropě žijí převážně v oddělených oblastech a vstupují do manželského svazku pouze se členy své vlastní komunity. Proto se Evropané rozhodli vyzkoušet politiku multikulturalismu, v rámci které respektovali práva migrantů na život ve vlastních komunitách a dodržování svých zvyků. Tato politika ovšem rovněž selhala.

Příkladem toho je situace před patnácti lety, kdy se Evropská unie rozhodla sepsat ústavu, což dostala za úkol Evropská komise vedena bývalým francouzským prezidentem d’Estaingem. Ve výsledku ústava přijata nebyla, ale zato byla prosazena Lisabonská smlouva.

Prezident d’Estaing do návrhu ústavy napsal, že Evropa má křesťanské základy. To vyvolalo mnoho sporů, jelikož už v té době žilo v Evropě mnoho muslimů a lidí s jiným náboženstvím. „Samozřejmě, že se Evropa vyvinula jako křesťanská společnost, nyní jsme ovšem otevřeni i dalším náboženstvím,“ říkali kritici ústavy. To podle Lavrova bylo obrovskou chybou. „Možná si vzpomenete, že dokonce zakázali vyvěšovat kříže na veřejné budovy,“ dodal.

Lavrov je přesvědčen o tom, že kdykoli společnost zapomene na své vlastní morální a duchovní kořeny, brzy se stane lhostejnou vůči morálním kořenům a hodnotám druhých. To je přesně důvod toho, proč je dnes v Evropě islamofobie na vzestupu.