Už více než deset let organizuje a moderuje diskusní debaty v Evropském domě a Slovenském domě v Praze. Jeho posluchači si jistě vzpomenou na tak zajímavá témata jako porovnání bible a koránu za účasti kardinála Dominika Duky a našeho nejvýznamnějšího arabisty Luboše Kropáčka, o práci rozvědky a kontrarozvědky, kdy za diskusním stolem sedělo celkem osm představitelů těchto služeb z devadesátých let a prvního desetiletí našeho století. Velmi zajímavou byla rovněž debata o stavu a mezinárodním postavení naší vědy, jíž se zúčastnili prezidentka Akademie věd ČR a tři rektoři – Univerzity Karlovy, ČVUT a VŠCHT. Jak sami potvrdili, sice se mezi sebou znali, ale v takovéto sestavě se osobně sešli vůbec poprvé.

Nestor nejen novinářský (ale i spisovatelský)

Je rovněž plodným spisovatelem: jeho posledními knížkami jsou tituly: Je třeba se bát Ruska?, Rusko-ukrajinské vztahy, Banderovci – hrdinové, nebo bandité, Minuty od války, Prezidenti, Soukromí prezidentů, Záhadné taje Sibiře – české a slovenské stopy v tajze a tundře. Letos v lednu odevzdal do nakladatelství Česká citadela svou 32. knihu Odtajněno – atomová bomba i na Prahu, která čerpá z 24 000 stran odtajněných dokumentů amerického Národního bezpečnostního archivu, s nímž léta spolupracuje.

Jak sám uvádí v jedné ze svých knížek, osobně se blíže seznámil s osmnácti zahraničními a sedmi československými prezidenty, přátelské vztahy udržuje s exprezidentem Václavem Klausem a současným Milošem Zemanem a s dalšími politiky. Ze zahraničních prezidentů se nejvíce sblížil s Françoisem Mitterrandem, s nímž se poprvé seznámil v roce 1969, kdy působil ve Francii jako zpravodaj Mladé fronty. Když se o Mitterrandovi chystal napsat knihu, bylo mu v roce 1988 povoleno týden pobývat v Elysejském paláci. Usmyslel si, aby Praha měla bustu francouzského prezidenta generála Charlese de Gaulla jako první mimofrancouzské území, sehnal na ni finanční prostředky a sochaře, busta už je odlitá do bronzu a jen se čeká na vhodnou příležitost ji slavnostně instalovat. Má být vyjádřením našeho poděkování za to, že de Gaulle jako první uznal v Londýně naši exilovou vládu a nulitu Mnichova od samého počátku a byl velkým Evropanem.

Ale jak sám Milan Syruček říká, politiku nedělá, jen o ní píše. Stejně tak o diplomacii, jíž věnoval dvě knihy – Diplomatické maléry a Diplomacie v negližé. Vydal rovněž dvě knihy o Henrym Kissingerovi, s nímž se zná od roku 1964, a dokonce mu zprostředkovával kontakt s vietnamskými představiteli pro zahájení tajných rozhovorů o ukončení války. Více než 35 let působil jako vedoucí zahraničního oddělení a komentátor Mladé fronty. V 90. letech se stal ředitelem ekonomického tisku nakladatelství Ekonomia (Hospodářské noviny a Ekonom). Rovněž pomáhal založit podobné vydavatelství a deník Dělo v Kyjevě a souběžně tam působil dvanáct let – vždy polovinu měsíce v Praze a druhou polovinu v ukrajinské metropoli.

Všude možně i nemožně…

Většinu své novinářské činnosti věnoval zahraničněpolitickým vztahům, účastnil se helsinské konference, všech summitů amerických a sovětských nejvyšších představitelů a dalších mezinárodních akcí. Dodnes udržuje kontakt například s Michailem Gorbačovem či do loňského června, než zemřel, se Sergejem Chruščovem, synem Nikity Sergejeviče, a mnoha dalšími.

Před naším vstupem do Evropské unie v období od září 2002 do června 2003 organizoval a vedl společnou expedici novinářů z Ekonomie, Českého rozhlasu – Radiožurnálu a TV Prima do čtyř rodin – ve Francii, Německu, Polsku a české Břeclavi, aby se ukázal jejich každodenní život. Reportáže o tom se vysílaly či tiskly každý týden, vždy s určitým konkrétním tématem. Nebylo to vždy jednoduché. Vybíral rodiny, které byly dobře finančně situované, aby jejich byty či rodinné domky byly dobře zařízené, volný čas pestřejší a vůbec jejich standard odpovídal tak střední třídě. Rodiče museli být ve věku 40–45 let a mít dvě děti školou povinné.