Poslední vývoj kolem války na Ukrajině dává za pravdu těm, kdo podezírali Západ, že podporuje válku s Ruskem ze zištných důvodů, nikoli z lásky k mezinárodnímu právu a ze soucitu s Ukrajinci. Zelenskyj ještě nekapituloval a mezi západními spojenci už začala rvačka o ukrajinské minerály. Práva na těžbu požaduje Donald Trump jako kompenzaci za dosavadní pomoc Ukrajině. Zálusk na ukrajinské nerosty mají ovšem i Evropané. Spekuluje se, že o nich může být řeč v tajných dodatcích ke strategické smlouvě mezi Ukrajinou a Británií.

Spor o dělení kůže dosud neuloveného medvěda ovšem probíhá za situace, kdy není zřejmé, s kým má smysl smlouvat. Budou poptávané minerály ještě na Ukrajině, anebo už budou v Rusku? Pokud Zelenskyj Donaldovi nenabídne minerály za hubičku, a slíbí je Evropanům výměnou za další zbraně a munici, pak bude pro Donalda výhodné počkat, až Putin z předmětných lokalit Ukrajince vyžene. Čerstvě totiž Putin velkoryse nabízí Američanům spolupráci na těžbě v Rusku. A Rusko na Ukrajině je široký pojem.

Američané vědí, že Putin je spolehlivý obchodní partner. Za co mu platí, to i dostanou. Rozšiřování NATO na východ a snaha Rusko rozvrátit byla poháněna snem, že by ruské nerostné bohatství mohlo být k mání za pět prstů. Chystaný americko-ruský byznys s minerály je tedy plán B, když pokus Rusko zatáhnout do války, destabilizovat a vyrabovat selhal. Plánem B ovšem bude i udělat byznys s Putinem, když se nepodaří oškubat Zelenského.

Rvačka o minerály je z politického hlediska fiaskem mezinárodního práva. Z lidského hlediska, tedy s ohledem na válečný masakr, je rvačka o minerály zločin proti lidskosti. Z duchovního hlediska se jedná o ďáblovo dílo, o triumf zla. Pak je zde ovšem ještě ekonomické hledisko, kdy se řekne, že peníze nesmrdí, peníze že jsou až na prvním místě a dobré účty udělají dobré přátele i z chamtivých vydřiduchů.

Jak se zdá, žijeme v cynickém světě podle ekonomů, ve světě, který patří těm, kdo mají nejvíce peněz. Naši dobu charakterizuje všudypřítomné pokrytectví. Politickou debatu ovládly prázdné fráze. Nechtěnou pravdu zadržuje ideologický firewall. Doplácíme současně na obecnou lhostejnost a fanatismus. To vše jsou neklamné znaky mravní krize – krize dobrých mravů. Od mravní krize jsou odvozeny všechny špatnosti, které nám otravují život. Žijeme v neslušném světě. Uvykli jsme cynismu a sprostotě, za kterou se nestydí novináři, herci ani ministři. A ve světě, kde se sprostota ve veřejném prostoru stane normou, kde padají všechny zábrany, je dovoleno vše.

Na krvavé rvačce o ukrajinsko-ruské minerály nevydělá obyčejný Ukrajinec, ani obyčejný Rus. Nevydělá na tom ani obyčejný Američan či obyčejný Evropan. Na všem tom zabíjení zbohatne pár lidí, kteří už nezřízeně bohatí dávno jsou. Ve slušném světě by se to stát nemohlo.

Psali jsme:

Ivan Hoffman: V Mnichově obrečeli konec své éry. Eurokraté v panice, došlo jim to

Politologové hledí jako vyorané myši. Hoffman vidí naprostou destrukci systému koryt

Hoffman vidí kapitalismus na konci: Akce, reakce a naštvaní lidé

Kde se to v nich bere? Ivan Hoffman nad Bolkem Polívkou a Ondřejem Vetchým