Aktuálně zvete na zahájení kampaně ANO na Praze 12, pro kterou jste vymyslet nový nástroj, jak ukázat a kontrolovat, co politici pro svou část udělali. Můžete nám ho přiblížit?

 

Zkusím vám toho říci co nejvíce před oficiálním spuštěním, které proběhne dnes v 16:00 zde. Je to nástroj, který tu již dávno je, ale nikdo jej nepoužívá v politice. Když bych vám teď zadal 5 různých městských částí a stran a řekl vám se stopkami v ruce, ať co nejrychleji s použitím internetu zjistíte, co, kde, kdo udělal a co chce udělat, tak si myslím, že vám to zabere déle než hodinu a ani nebudete vědět, zdali máte vše. S tímto nástrojem, v případě, že to ty strany budou používat, to zjistíte během minuty. A tím vzniká transparentnost, protože veřejnost může vidět vše a na vše se ptát. Ve chvíli, kdy ten nástroj spatříte, tak si řeknete, jak je vůbec možné, že takto triviálního řešení si nikdo nevšiml již dříve. Tím také naznačuji, že jej již umíte používat. 

 

Prahu aktuálně zaplavují různé billboardy a plakáty s nekonečným množstvím slibů a předvolebních hesel, když se ale podíváte zpětně, tak většina stran své sliby po volbách stejně nesplní. Jak se na to díváte?

 

Já nemám rád to plnění slibů. Nikdy nevíte, s kým budete v koalici, nikdy nevíte, v jakém poměru budete v koalici, nikdy nevíte, v jaké finanční kondici bude rozpočet a jaké nečekané priority se objeví. Proto ten nejsprávnější slogan je, že budu něco prosazovat. Protože politik může jen prosazovat a prosazovat, dokud nezíská nadpoloviční většinu, ale i když slíbil, i když se snažil, tak klidně to nemusí dopadnout, protože politická situace byla taková, že ten slib nešlo uskutečnit. Lidé zapomínají, že volby jsou o tom, že si vybíráme lidi z řad obyvatelstva, aby každého z nás zastupovali při správě té obří hromady peněz, kterou od nás stát vybere na daních. Je to zhruba polovina toho, co vyděláme, to vše odevzdáme přímo či nepřímo na daních. A mně to, co chce někdo udělat, přijde až druhořadé. Nejdůležitější je, zdali ten člověk má vůbec schopnost nás při té správě zastupovat, zdali je schopen se v každý okamžik rozhodovat tak, aby to bylo ve prospěch té oblasti, zdali je vůbec schopen řídit tu oblast, komunikovat s veřejností, kvalitně se rozhodovat. Přeci v hypotetickém případě, kdy vám lhář nebo podvodník nebo totálně neschopný člověk začne říkat, co udělá, tak to má nulovou vypovídající hodnotu. Proto mě vždy zajímá, jaký je kandidát člověk. Mě by vlastně daleko více než to, co říkají kandidáti, zajímalo, co o těch kandidátech říkají jejich kolegové, kamarádi, obchodní partneři.

 

 

Jak byste vůbec celkově ohodnotil předvolební kampaň na blížící se komunální volby? Přišla nějaká strana s něčím, čím vás opravdu překvapila?

 

Já se dostávám často do sporů s těmi standardními aktéry v oblasti PR, všichni tvrdí, že lidé se o politiku nezajímají, a já jim vždy řeknu, a jim se to samozřejmě nelíbí, že lidi se nezajímají o ZPŮSOB, jakým je politika dnes komunikována. Vždyť jak to probíhá? Kandidáta naženou do foto studia, nafotí 100 fotek a vyberou 10 nejlepších. Agentura udělá průzkum, co lidi trápí. Výsledek výzkumu se dá kreativci, který vymyslí originální slogan. Tohle všechno se pak hodí grafikovi, který dle nejnovějších trendů vytvoří návrhy billboardů, letáků atd. A pak se všichni diví, že to vůbec nikoho nezajímá?! Vždyť na každém billboardu se na vás dívá člověk vyobrazený jako ten největší borec. Pak ty lidi vidíte naživo a nejsou schopni mluvit ani 5 minut bez toho, aby posluchači neztráceli pozornost. Já když přednáším PR a marketing a studenti dychtivě očekávají magickou formulku, jak dlouhý či krátký má příspěvek nebo blog být, tak vždy říkám, forma, jak něco budeme komunikovat, to je až druhořadé. Profesionál nejdříve najde to CO komunikovat.

 

Netlačte realitu do nějakého marketingového konceptu. Naopak, nechte realitu, ať si diktuje, jak má být komunikována. A proto mým úkolem při práci s kandidáty je najít v každém ty jeho OPRAVDOVÉ kvality, se kterými oslovuje voliče, a následně pak forma vyplyne sama. Výhodu to má v tom, že kandidát je pak sám sebou a není to ta naleštěná klasika. Takže mě nepřekvapilo vůbec nic. Je to pořád dokola to samé. Souboj grafiků a kreativců.