„Před rokem jsem zjistil, že až se budou řešit další volby, JAKÉKOLI volby, budu se rozhodovat, komu to hodím, v první řadě podle programového názoru dané politické strany na bezpečnostní otázky, protože, ač to uplynulých 15 nebyly otázky klíčové, dneska podle mého názoru jsou,“ uvedl ve svém prohlášení Vrobel. Zároveň však řekl, že i kdyby předseda hnutí ANO Andrej Babiš stokrát řekl, že potřebujeme NATO, nevěří mu. „Protože u ANO platí, že názory jejich vůdce – jelikož to není demokratická politická strana – se rovnají tomu, co se marketingově hodí. A populismus je bytostně spojen se lží. A lež je nebezpečná,“ podotkl.

On sám volit letos nebude, neboť má trvalý pobyt v Praze, kde krajské volby neprobíhají, a v místě jeho bydliště není ani žádný senátní obvod, v němž by se volilo. Tvrdí ale, že by volil stranu, která je proevropská a nadnárodní svým programovým směřováním. „Od České republiky očekávám, že bude chtít hrát roli na diplomatickém poli a hledat styčné zájmy s ostatními svobodnými národy. Tedy těmi, kde jsou nejvíc dodržována lidská a občanská práva,“ dodal. 

Bezpečnost, která je dle jeho názoru důležitým tématem, se má řešit pozitivní diplomacií, prevencí hrozeb a kontrolou situace při co nejsilnějším lpění na principech demokratického právního státu. „Další, zbrklé cesty vedou k omezování občanských práv, které provází vzestup autoritářství. A autoritářství je předstupeň totality,“ zmínil Vrobel.

„Bohužel mi vzhledem k tomu, co si většina stran zvolila za program, moc partají nezbylo. Strany, které vnímám jako skutečně prodemokratické, patrně v průběhu víkendu seberou dohromady maximálně čtvrtinu všech hlasů. Ať už spíš nalevo nebo napravo, rozhodně bych nicméně volil je,“ zmínil také. 

I když uznává, že v případě krajských voleb jde o regionální témata, je důležité, jací lidé v zastupitelstvech sedí. „Pokud tam budou sedět lidi, co se principiálně jsou ochotni ztotožnit s programy, co jdou proti českým národním a bezpečnostním zájmům, ať už z důvodů vlastní neodbornosti nebo z důvodů populistických, není to dobře,“ řekl.

„Z toho zbytku, co nám zbyl, bych pak volil v kraji ty s největší odborností a pozitivní aktivitou. Dá se to vysledovat, když sledujete sociální sítě politických stran. Co se týče senátních voleb, zvolil bych lidi, kteří mohou něčím přispět a kteří zároveň tuší, v čem spočívá práce člena horní komory Parlamentu České republiky, což nebývá vždy pravidlem, že, pánové Dvořáku a Harapesi,“ rýpl si do dvou kandidátů do Senátu. V něm by měly dle jeho názoru sedět morální autority. 

„A pokud bych byl z Brna, šel bych k referendu o nádraží, protože bych nebyl debil, který nechce ovlivnit, odkud bude jezdit do Prahy,“ uzavřel své pojednání Vrobel.

Celý příspěvek Jana Vrobela:

Před rokem jsem zjistil, že až se budou řešit další volby, JAKÉKOLI volby, budu se rozhodovat, komu to hodím, v první řadě podle programového názoru dané politické strany na bezpečnostní otázky, protože ač to uplynulých 15 nebyly otázky klíčové, dneska podle mého názoru jsou. (Samozřejmě přitom musím mít pocit, že je daní lidé myslí vážně, takže i kdyby Babiš řekl 100x, že NATO potřebujeme, nevěřím mu, protože u ANO platí, že názory jejich vůdce - jelikož to není demokratická politická strana - se rovnají tomu, co se marketingově hodí. A populismus je bytostně spojen se lží. A lež je nebezpečná.)

Kdybych zítra mohl volit, což nemůžu, protože mám trvalý pobyt v Praze (kde neprobíhají krajské volby) a ve čtvrti mimo senátní obvody, v nichž se volí, volil bych stranu, která je proevropská a nadnárodní svým programovým směřováním, protože od České republiky očekávám, že bude chtít hrát roli na diplomatickém poli a hledat styčné zájmy s ostatními svobodnými národy. Tedy těmi, kde jsou nejvíc dodržována lidská a občanská práva. Řešení bezpečnostních otázek spočívá v provázanosti s demokratickými státy prostřednictvím spolupráce. Bezpečnost začíná být důležité téma a má se dle mého názoru řešit pozitivní diplomacií, prevencí hrozeb a kontrolou situace při co nejsilnějším lpění na principech demokratického právního státu. Další, zbrklé cesty vedou k omezování občanských práv, které provází vzestup autoritářství. A autoritářství je předstupeň totality.

Bohužel mi vzhledem k tomu, co si většina stran zvolila za program, moc partají nezbylo. Strany, které vnímám jako skutečně prodemokratické, patrně v průběhu víkendu seberou dohromady maximálně čtvrtinu všech hlasů. Ať už spíš nalevo nebo napravo, rozhodně bych nicméně volil je. Pravda je, že jde v případě krajských voleb o regionální volby, kde se řeší regionální témata, ale pokud tam budou sedět lidi, co se principiálně jsou ochotni ztotožnit s programy, co jdou proti českým národním a bezpečnostním zájmům, ať už z důvodů vlastní neodbornosti nebo z důvodů populistických, není to dobře. Z toho zbytku, co nám zbyl, bych pak volil v kraji ty s největší odborností a pozitivní aktivitou. Dá se to vysledovat, když sledujete sociální sítě politických stran. Co se týče senátních voleb, zvolil bych lidi, kteří mohou něčím přispět a kteří zároveň tuší, v čem spočívá práce člena horní komory parlamentu České republiky, což nebývá vždy pravidlem, že, pánové Dvořáku a Harapesi. V Senátu by měly sedět morální autority, volil bych tedy lidi, co za svůj život dokázali pozitivně přispět ke svému okolí, ať už to znamená, že za sebou mají zajímavou akademickou kariéru, nebo třeba vynález důležitých technologií. A pokud bych byl z Brna, šel bych k referendu o nádraží, protože bych nebyl debil, který nechce ovlivnit, odkud bude jezdit do Prahy.

Třeba vám to bude k něčemu dobrý.