Do evropských dějin se podle Vondry dvacátý čtvrtý únor roku 2022 zapíše tragickým písmem. „Po mnoha letech vypukla v Evropě velká a krvavá válka mezi dvěma státy. Válka jako z jiného století. Válka o kontrolu nad dobytým územím a porobeným obyvatelstvem. Válka, jejíž jednotlivé výjevy připomínají to nejhorší, čím si starý kontinent ve 20. století prošel. Fotografie z Bachmutu, plné bahna, krve a zmrzlých postav v uniformách, se na první pohled v ničem neliší od Passchendaele roku 1917,“ píše úvodem ve své úvaze na serveru Cevro Arena.

Ponořil se proto hlouběji do ruského myšlení. Je zřejmé, že měsíce a pravděpodobně roky před 24. únorem probíhal v mysli a duši prezidenta Putina proces, jehož výsledkem je současná válečná vřava. „Poté, co se úzkostný Putin uchýlil před koronavirem do přísné karantény, rozhodl se napsat esej na téma rusko-ukrajinských vztahů. V této rozsáhlé eseji se nacházejí sotva dvě zmínky o NATO, obě jaksi mimoděk. V sáhodlouhém ‚válečném‘ projevu v předvečer ruského útoku na Ukrajinu zmínil její vstup do NATO jednou. Opravdu by Putin záležitost, kvůli níž se podle západních Putin-Versteherů rozhodl rozpoutat válku, vůbec nezmiňoval ve svých nejdůležitějších výstupech?!“ Pozastavuje se Vondra.

V neposlední řadě poukazuje na anexi čtyř ukrajinských oblastí, které se Rusku na začátku invaze podařilo více či méně dobýt, a která s požadavkem na nevstup Ukrajiny do NATO nemá tuplem nic společného.

„Lze možná i cynicky konstatovat, že kdyby Putin nebyl idiot, ale reálně a racionálně uvažující politik, mohl před rokem místo agrese nabídnout Západu olivovou ratolest a spolupráci ve vztahu k Číně a jako odměnu by si možná odnesl i tichou akceptaci krymské anexe,“ přemítá Vondra.

Lidé chápající Putina, tzv. Putin-Versteheři, podle europoslance hledají pro ruskou invazi vysvětlení, které by jim samotným dávalo smysl a odmítají vidět, že příčiny současného ruského řádění leží hlouběji v ruském sebevnímání. „Ukrajina je už poněkolikáté v historii terčem klasického ruského imperialismu, který v průběhu staletí mění barvy a ideologie, ale jeho základním stavebním kamenem zůstává myšlenka, kterou už před lety tak pregnantně vyjádřil Václav Havel: ‚Rusko neví, kde začíná a kde končí‘,“ dodává politik.

Putin provedl jednoduchý kalkul a usoudil, že právě tato konstelace je ideální pro realizaci starých imperiálních snů. Přispět k tomu výrazně mohlo západní otálení kolem členství Ukrajiny v NATO, Bidenův výrok z února 2022, že v případě „menší ruské invaze“ USA do konfliktu nezasáhnou, nová německá vláda vedená tradičně proruskou SPD, celá EU pak zcela pohlcená bojem proti globálnímu oteplování a prosazením Green Dealu.

„Dnes už víme, že se Putin přepočítal. Po bitvě je však každý generál a měli bychom si přiznat, že jsme Ukrajinu podcenili všichni. Nejen Putin se mýlil v Ukrajincích. I my jsme na Ukrajince pohlíželi přezíravě, aniž bychom s mateřským mlékem pili ruskou roztahovačnost a velikášství,“ míní Vondra.

Jedno je jisté – ruská válka tento svět změnila. „Probudila ze snů i Německo. Kancléř Olaf Scholz nyní publikoval v časopise Foreign Affairs velmi zajímavý a střízlivý esej, ve kterém mluví o Zeitenwende. O zlomovém okamžiku dějin. Jedna éra – charakteristická mírovou spoluprací v globálně propojeném světě – končí. Nová éra právě začíná. V novém, multipolárním světě budou velmoci víc sledovat své zájmy a soutěžit o moc a vliv mezi sebou. Udržení evropské integrace a transatlantické vazby je proto navýsost důležité,“ zdůrazňuje europoslanec.

Ukrajina na pozadí války podle Vondry složila svou zkoušku dospělosti: „Vnější útok ji spojil v jeden politický národ. Rusko svou agresí potvrdilo, že dějiny rozhodně nekončí, jak si mnozí idealisté po konci studené války mysleli,“ uvádí.

Západ zase alespoň trochu procitl: „Naše východní křídlo jako celek posílilo a i my jsme dostali příležitost stát se lepší zemí. Jsem upřímně hrdý, že jsme zvládli proud uprchlíků takřka biblických rozměrů, a postavili se do čela zemí, které Ukrajině pomáhají její boj o přežití vybojovat zbraněmi. Rusko opět prokázalo, že naším národním zájmem je být co nejdál od jeho hranic,“ říká Vondra.

„Jedině uhájení ukrajinské samostatnosti a jednota Západu nám zajistí ve střednědobém horizontu bezpečí a Rusku snad možnost sebereflexe, na kterou prý rozhodně nemůžeme spoléhat,“ konstatuje europoslanec Alexandr Vondra a zakončuje slovy: „Dost bylo planých nadějí, že budeme mít Rusko, po jakém ve snu toužíme. Rusko tu ovšem zůstává, nikam se nevytratí, a proto musíme vycházet z toho, jaké skutečně je. Bez iluzí a nezodpovědného podceňování.“