Anne-Marie Großmannová, šéfka ocelářské skupiny GMH, což je rodinný podnik se sídlem v Georgsmarienhütte u Osnabrücku, se zabývá mnoha činnostmi – od recyklace šrotu přes výrobu a zpracování oceli až po kovářské technologie a odlévání, ale vedle toho se skupina věnuje i strojírenským zakázkám. Skupina zaměstnává přibližně 6 000 lidí, většinou v Německu a Rakousku, a své výrobky dodává do celého světa. S tržbami kolem 2 miliard eur.

Ale přestože jde o firmu obřích rozměrů, ocitla se v problémech. V problémech je podle ní vlastně celé Německo. V rozhovoru pro nejčtenější německý deník Bild prozradila, že jí trhalo srdce, když si povídala se svými stážisty a zjistila, čeho se ve svých přibližně dvaceti letech bojí úplně nejvíc.

„Ptala jsem se jich, co chtějí do budoucna. A studenti mi řekli: ‚Jediné, co chceme, je mít i v budoucnu stále práci.‘“ Když to šéfka ocelářského gigantu popisovala, podle deníku Bild jí zvlhly oči pohnutím. „Tito mladí lidé, sotva starší 20 let, se tak bojí budoucnosti. A to je okamžik, kdy se opravdu naštvete – a máte nutkání dál bojovat.“

Snídaně s mladými lidmi podle Großmannové ukázala, o co v Německu ve skutečnosti jde. O budoucnost německého ocelářského průmyslu – a živobytí tisíců lidí, kteří jsou na něm závislí. Jenže v tuhle chvíli je situace v ocelářství tak obtížná, že prý sama neví, co bude dál.

„Nechci svým zaměstnancům říkat: ‚Děkuji vám za vaši skvělou práci a váš výkon. To je prozatím vše. …  Ale v tuto chvíli nevíme, co dělat.“

Má-li být ocelářský průmysl v Německu zachráněn, podle podnikového gigantu musí především klesnout ceny energií, které jsou v Německu dvakrát vyšší než v jiných průmyslových zemích.

„Ceny elektřiny jsou teď v Německu dvakrát vyšší než v jiných průmyslových zemích. Pokud zůstanou náklady na energii tak vysoké, bude se muset průmysl rozloučit s Německem,“ varovala Großmannová s tím, že vedle vysokých cen energií její odvětví dusí ještě drahý přechod na ekologičtější výrobu, a navíc ještě levná ocel z Číny.

Oceláři prý už jednali s končícím kancléřem Olafem Scholzem, jenže jednání nepřineslo žádné výsledky. A co by vůbec bylo nějakým hmatatelným výsledkem, který by ocelářům pomohl? Především okamžitý příslib politiků, že rychle něco udělají s cenami energií. 

Vedle toho by pomohlo, kdyby se podařilo opět postavit na nohy automobilový průmysl, protože to je velký odběratel oceli.