Aktivitou, která zřejmě sleduje něco jiného, než deklaruje, začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Velký krok malých vydavatelů. Kuráž Media chce přinést nové peníze nezávislým médiím,“ píše server Lupa, zabývající se především internetovými tématy. „Jádrem sdělení je, že skupina menších online vydavatelů spojuje síly, aby se jejich média snáze dostala k reklamním příjmům. Menší a střední online vydavatelé po měsících utajených příprav spouštějí společné mediazastupitelství Kuráž Media. Má tvořit protiváhu velkým mediálním domům, které dnes inkasují většinu peněz z online reklamy. Za projektem stojí Asociace online vydavatelů (AOV), která zastupuje necelou třicítku menších a středních vydavatelů v Česku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Takové úsilí je logické. Menší a střední vydavatelé často nemají šanci uspět ve státních či soukromých tendrech na online reklamu. „V kolektivu může být větší síla. Kuráž Media bude moci na trhu nabízet spojenou návštěvnost serverů svých členů. Společná nabídka by měla být pro zadavatele atraktivnější, což má zvýšit šance získat jejich reklamní peníze. Je ale zajímavé pohledět na soupis těchto nově sdružených médií: například Echo24, Forum24, Drbna, Deník N, HlídacíPes.org, NextPage Media, i60, Internet Info (vydavatel Lupy), Reportér Magazín, Voxpot a tak dále. Tedy snad s výjimkou Echa24, které přece jen docela často vykazuje novinářskou nezávislost, většina ostatních slouží do roztrhání těla dnešní vládě. Jistě to nečiní z altruismu. Podívejte se na miliony z neznámých zdrojů, které mezi ně rozděluje rok co rok Nadační fond nezávislé žurnalistiky,“ poukazuje mediální analytik.

Korupce vládě nakloněných a likvidace neposlušných médií

Jde podle něj každopádně o záměr, který se může podařit, až mediazastupitelství prokáže svou životaschopnost. „Vzpomínám si na sice jen vzdáleně, ale přece jen trochu podobný projekt, s nímž přišel kdysi dnes již nežijící broadcaster Radim Pařízek, který se pokoušel zbudovat reklamní zastupitelství Česká rádia, které by konkurovalo dominantním prodavačům reklamního času typu Radio Regie Music či Bohemia media. Z různých důvodů projekt skončil, kartelizace trhu s reklamou už byla příliš daleko. Ale tady jde ještě o něco jiného. Totiž o politiku. Jak se úsměvně podřekl jeden z protagonistů Kuráž média, že ‚existují zadavatelé reklamy, jejichž majitel chce nasměrovat část inzertních peněz do takových médií, protože chce podporovat názorovou pluralitu na mediálním trhu‘. To je směšná argumentace,“ komentuje to Petr Žantovský.

Má po ruce stejně absurdní zdůvodnění, jako je to zmíněné. „Asi ve smyslu odnaučíme alkoholika závislosti tím, že mu zvýšíme denní příděl rumu. V Kuráži sdružená média většinou nezajišťují žádnou pluralitu názorů, nýbrž upevnění jejich uniformity. Neúčast skutečně alternativních médií typu ParlamentníListy.cz, První zprávy a podobně potvrzuje pravdivost tvrzení Kuráže, že si členy vybírají. Podle jakých kritérií, je pak nasnadě. Nemohu se zbavit dojmu, že jde o další způsob, jak zkorumpovat vládě nakloněná média a zlikvidovat ta neposlušná. Inu, pluralita po česku,“ upozorňuje mediální odborník na to, jak to u nás většinou chodí.

Hned několik nesmyslů v jednom zákoně, ale tak to chodí

Za druhé téma si zvolil to, že Senát bude poprvé volit členy Rady ČT a nominace začne sbírat v říjnu, jak informuje například server Mediář. „Horní komora parlamentu schválila regule pro výběr členů rad České televize a rozhlasu. Senát schválil pravidla pro nominace na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, v nichž bude podle nedávno přijaté novely od října nově obsazovat třetinu míst. Do konce roku má obsadit tři nově vzniklá místa v Radě České televize, která tak bude mít 18 místo 15 členů. Návrhy budou moci podle návrhu pravidel předkládat od října organizace senátní volební komisi, adepty pak před schvalováním horní parlamentní komorou projedná senátní komise pro sdělovací prostředky,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Dané je také to, že nominační právo budou mít výhradně organizace představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. „To je hned několik nesmyslů v jednom zákoně, ale nic naplat, tak to v naší zemi chodí. Předně: O rozdělení kompetenci při volbě veřejnoprávních rad se rokovalo už po neslavné televizní krizi na přelomu let 2000 a 2001. Tehdy mnozí dokonce navrhovali tzv. trojnožku, tj. třetinu členů volí Sněmovna, třetinu Senát a třetinu prezident, tehdy Havel. Dnešní zákon vynechává prezidenta nesporně proto, že zákon vznikal ještě za Zemana a nebylo jisté, kdo přijde na jeho místo,“ podotýká mediální analytik.

Konec demokraticky viděného světa a začátek elitokracie

Nicméně přetrvává hlavní námitka, komu budou členové rady odpovědní. „Dvě třetiny z nich Sněmovně a jedna třetina Senátu? Dobře, to lze uplatnit třeba při individuálním odvolání jednoho člena rady. Ale co když ze zákonných důvodů bude třeba volat k odpovědnosti radu celou, třeba při předkládání výročních zpráv? Co když se v názoru obě komory neshodnou, co pak? Bude vítězit pouhá početní většina? Nevíme. Chováme se, jako by rady byly navždy lénem zákonodárců, kteří jsou za dnešních početních stavů silní v kramflecích. Ale co když se po volbách něco změní? Na to, zdá se, nikdo nemyslel. Takže prostě vzniká kompetenční chaos,“ domnívá se Petr Žantovský.

A přidává ještě druhou výhradu. „Smyslem veřejnoprávních médií dle zákona bylo uspokojovat zájmy všech skupin obyvatelstva a podle toho jim dát příležitost se podílet na Radách. Proč tedy najednou ten výčet oprávněných nominujících organizací? Oč jsou ‚organizace představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy‘ lepší než organizace z oblasti tělovýchovy, zahrádkářství, či spolky organizující mimoškolní aktivity, třeba Junáka? To je konec demokraticky viděného světa a začátek jakési výběrové elitokracie. Kdyby měl někdo trochu kuráže, minimálně s tímto argumentem by u Ústavního soudu hravě obstál,“ míní mediální odborník.

I náročný obsah podala čtenáři srozumitelným způsobem

Dnešní ohlédnutí za událostmi v mediálním světě ale končí smutně. „Před několika dny opustila náš svět jedna z nejcennějších osobností, kterou jsem měl tu čest v životě poznat, Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc. (1927-2023). Docentka Pedagogické fakulty od 1969, profesorka (obor pedagogika) 1990 - 1993, 1990-1991 děkanka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Vydala řadu učebnic a dalších publikací, například Úvod do pedagogické antropologie a axiologie, Obecné základy estetické výchovy, Obecné základy mravní výchovy, Studijní texty k sociální filosofii, Česká a slovenská otázka v soudobém světě: naše zájmy a základy naší hodnotové orientace v EU, Bilance a výhledy středu Evropy na prahu 21. století: úvahy, svědectví a fakta k 10. výročí československého listopadu, 1989-1999 a k 150. výročí narození T. G. Masaryka, 1850-2000. A především útlý, ale hutný spisek Člověk – hodnoty – výchova,“ shrnuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Přidává k tomu vlastní vzpomínky. „Řadu let jsme si psali, vyměňovali postřehy ke dni i texty vysloveně odborné. Paní profesorka byla i po své devadesátce mimořádně plodná publicistka s darem občas i náročný obsah podat čtenáři jasným a srozumitelným způsobem. Na rozdíl od většiny dnešních pisálků, kteří i z totální prázdné banality dokážou vyrobit bludiště slovního balastu a klišé. V roce 2019 jsem jí ve svém nakladatelství Medias res vydal soubor esejů, který představoval autorku jako angažovaného vědce, pedagoga, historika a především občana, jemuž nejsou lhostejné okolnosti, v nichž žijeme, kořeny, z nichž dnešek vyrůstal, a perspektivy, které se před námi otvírají. Ke stažení je zde.

Obavy z čím dál častější tendence k přepisování dějin

„Její tématický záběr byl rámován současnými, namnoze oprávněně kriticky nahlíženými parametry eurounijní integrace; autorčiny obavy pramenily především z čím dál častější tendence k přepisování dějin ve jménu aktuálních politických požadavků. Proto se zde vrací ke skutečným dějinám a nachází v nich oporu pro svá východiska. Zabývá se jazykem, literaturou, slovesností, jako jednou z hlavních opor přežití národa v onom dnešním ‚babylonu‘, a dospívá k definici svých hodnotových představ, které se vejdou do slov jako etika, poctivost, humanita. Budete nám chybět, paní profesorko!“ nepochybuje Petr Žantovský.