Pane senátore, mohl jste s odstupem sledovat úsilí kandidátů, kteří se chystají obměnit třetinu křesel v horní komoře. Jaký dojem na vás udělali v předvolební kampani?

„Díky“ pandemii to mají podstatně složitější. Zaznamenal jsem celou řadu slibů, které ani při nejlepší vůli nemohou splnit, ale na to ti noví budou muset přijít sami.

V posledních dvou letech byla politika Senátu pro některé jaksi „osobitá“. Myslíte si, že po volbách dojde k nějaké změně, nebo v horní komoře stále budou mít vliv stejní lidé, kteří byli nejviditelnější v minulých dvou letech?

Mám pocit, že reputaci Senátu již nic nezachrání. Snad kdyby přišla silná protiváha pražským sluníčkářům, pak by snad naděje byla. 

Dnes, po spanilé jízdě kolegů na Tchaj-wan, kde jsme zjistili, že v čele Senátu máme Tchajwance, kdy nadšeně tleskáme zasílání peněz na podvratnou činnost v cizích zeních, kdy nám ale je v podstatě jedno, co se děje na řecko-turecké hranici, neprotestujeme a nevoláme po okamžitém ukončení války v Náhorním Karabachu (takových příkladů by byla celá řada)..., se obávám, že smysl a dobrou pověst Senátu budeme obhajovat těžko.

Jakou změnu byste konkrétně rád viděl?

 Změna? Ta je v rukách voličů.  

Ve vrcholící předvolební kampani jsme trochu přehlédli každoroční „hodnocení demokracie“, které v členských státech provádí EU. Česká republika v ní byla kritizována za nedostatečný boj proti korupci a rovněž – nově –  za zhoršený přístup části společnosti k nevládním organizacím. Co byste k tomu řekl?