„Znáte tu scénku s Felixem Holzmannem ke statistice, jak předstírá údiv, že známý má hlad – přeci podle statistiky před chvilkou musel sníst půlku kuřete, když Holzmann snědl kuře celé,“ uvádí Linhart svou kritiku statistiky, jejíž ukazatele „se nám snaží vnucovat, jak se máme dobře“.

Podle statistik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) totiž vychází, že pouze 2,8 % českých důchodců se ocitá na hraně chudoby. To vypadá v porovnání s Japonskem, kde je takových 19,4 %, či Švýcarskem, kde je relativně chudých 23 % důchodců, velmi dobře.

Celý text zde

„Čím to? Práh chudoby totiž OECD stanovuje na úrovni 50 % mediánu příjmu v dané společnosti,“ poznamenává Linhart. Problém však je, že skutečný medián českých příjmů činí 12 250 Kč. To znamená, že v porovnání se zbytkem populace jsou na tom důchodci se svými 11 400 Kč relativně dobře.

„Problém je jen v tom, že je na tom prachbídně podstatná část populace, vůči které se to měří. Což už nám ale tato statistika a novinové články neřeknou,“ tvrdí Linhart a ze srovnání kupní síly vyspělých zemí vyvozuje, že „v ČR bude pod hranicí chudoby většina celkové populace“.

„Vyšla také ‚statistická‘ zpráva, že průměrný věk aut v ČR se stále zvyšuje a překonal hranici 15 let, což je absolutně nejvyšší hodnota od vzniku samostatné ČR v roce 1993. To asi nebude tím, že Češi nevědí co s penězi, a tak investují do veteránů,“ píše Linhart. Naopak je to spíše tím, že se všechno kolem nás zdražuje, ekonomika roste, není takřka žádná nezaměstnanost, ale mzdy se vůbec nehýbou.