Co vás napadlo v minulém týdnu po smrti prince Filipa, vévody z Edinburgu?

Že odešel zajímavý člověk, který se dožil po pestrém životě pozoruhodně vysokého věku. Že neustále někdo umírá. Napadá mi, že lidé se snaží fakt vlastní smrtelnosti vytěsnit ze svých úvah, jako by k životu smrt nepatřila.

Lidé nemohou vytěsňovat fakt, že zemřou, někdo dříve, jiný později. My o tom nerozhodujeme, ale v poslední době se vzmáhají tendence podstrkovat někomu (obvykle nějaké skupině neposlušných) vinu za to, že lidé umírají, že kdyby poslouchali, mohli ještě žít, nemuselo jich umřít tolik apod. Vtip je v tom, že nikdo nemůže vědět, kdo, kolik z nás by umřelo, kdyby všichni poslouchali vrchnost. Patrné je to především v sekularistických a ateistických společnostech. To je skvělá mocenská páka, jak celé masy vydírat a nalhávat jim, že nějaká vláda nebo Velký bratr vědí jak na to, aby neumřeli, když budou poslouchat a když sami eliminují ty neposlušné. Ateismus si sám přímo říká o diktaturu.

Jeho královská Výsost princ Filip, vévoda z Edinburghu, věřící byl a nepochybně věděl, kam odchází. Z mnoha věcí si dělal srandu a měl uštěpačné poznámky, což mám rád. Odešel bez stresu a smířený se světem i se životem. Tak to má být.

A také mě napadlo, co vlastně teď bude s britskou monarchií, zda dojde v blízké době ke střídání stráží, protože královna Alžběta II., které si vážím pro její konzistentní postoje, je už také ve vysokém věku.