„Galerie je zavřená, nemůžeme tam chodit, i když máme nakoupené veškeré potřebné hygienické potřeby,“ konstatuje na úvod „starý mořský vlk“.

Zavřeno – a šlus!

„Dlouhé měsíce se neděje nic. Bylo za ten více než rok jen pár dní otevřeno. A nájem se musí platit. Nikdo se neptá, jak se nám daří, není pomoc ani od města. Nikdo se nezajímá, kde seženeme na nájem,“ stýská si více než osmdesátiletý Osoba. „Jsme v takové situaci, že na to nemáme. My jsme zapsaný spolek. Děláme nevýdělečnou činnost,“ vysvětluje. „Umělci nám dávají na prodej svá díla, nebo tu máme prodej z pozůstalostí. Z toho se platí veškeré výlohy – nájem, telefon, elektřina, voda.“

„Za jednadvacet let, co provozujeme galerii, něco takového nepamatuji. Ani za mého života ne. A to jsem jezdil po celém světě na lodích,“ konstatuje dále.

Lidé jsou podle něj unavení, „… ale je tu vládní nařízení, takže je zavřeno a nemůžeme nic dělat. Bylo by dobré, aby mohl přijít alespoň jeden, jako je to třeba v pekařství. Tam mohou třeba i po dvou. Dali bychom si schůzku na nějakou hodinu… a bylo by,“ zasnil se trochu. Varianty by se jistě našly, ale je striktní zákaz.

Logika jde stranou