Exprezident Václav Havel odešel podle řeholnice Angeliky ze světa smířen. „Prožila jsem na Hrádečku posledních 40 dní... dnes jsem se dostala shodou okolností do Doxu a vzpomněla jsem si na to, že jsem tam byla poprvé před devíti lety 10. prosince, když tam dostával cenu Jána Langoše. To bylo jedno z posledních setkání dopoledne s dalajlámou a odpoledne v tom Doxu, takže se mi to znovu vybavilo. A uvědomila jsem si, právě v těchto posledních dnech, kdy jsem tam přišla v září, tak jak byly věci, které si fakt udělal sám,“ vzpomínala Angelika. 

„Někdy se i omlouval, že to chce mít po svém. Vždycky jako řekl: Promiňte, víte, já bych to rád jako takhle. A pak postupem doby, já tomu říkám, pouštěl z ruky. Pak říkal... jak už mu ubývaly ty síly, tak říkal: Víte, tak vy to taky už víte, jak já bych to chtěl. A to není vlastně, v nemoci není ani tak nejtěžší unést bolest, ale unést právě to, že někdo musí právě něco podat, něco udělat. To je vlastně to nejtěžší, co musíme udělat. A tak jak jsem zažila jako x pacientů, nebo i třeba sestry, že někdy to může být takové vadné v tom slova smyslu, že my jako děláme něco pro Boha, tak jako vlastně do poslední chvíle musím dřít, a ve skutečnosti je mnohem těžší a zralejší umět se jako odevzdat, umět odevzdat to, co už já nemusím, a nechat si posloužit je bez nějaké nepříjemnosti, nebo být mrzutý. Že to je to nejtěžší. V tomhle bych řekla, že dozrál,“ zmínila. 

Má Angelika na Václava Havla nějakou vzpomínku? „Paní Havlová nám po jeho skonu říkala, jestli něco chceme, a my jsme se před tím, on tam měl takový noční stolek a tam měl knihy, měl tam Dicka Francise, kterého já ráda čtu. A to bylo takové hezké, že on říkal, že to Olga měla moc ráda. Dicka Francise. Takže to byly vlastně knihy po Olze. A on s takovou skromností říkal: Já jsem měl tu čest se s ním potkat, protože jsme se znali s paní Moserovou a ona ho překládala. Což na něm bylo obdivuhodné, že on mohl z pozice prezidenta, prostě se já potkám, když Dick Francis přijede sem... ale on říkal: Já jsem měl to štěstí, že jsem se s ním mohl potkat, protože jsem se znal s paní Moserovou. Takže mám jednu knihu Dicka Francise, která patřila paní Olze Havlové,“ dodala s tím, že pak má i podepsané Havlovy hry.