Strategická investice, nebo ekonomická blamáž? Nákup sítě tuzemských plynovodů Net4Gas, který v České republice provozuje 4000 kilometrů plynovodů, pět kompresních a sto předávacích stanic, se v těchto dnech stal terčem ostré kritiky. Podle zveřejněné výroční zprávy Net4Gas loni prodělal 1,7 miliardy korun. Předloni přitom společnost ještě byla v zisku přes 6,2 miliardy. Navíc do nedávné aukce, kam se měli hlásit zájemci o přepravu plynu přes Česko na roky 2025 a 2026, se nikdo nepřihlásil. Nákup Net4Gas označil koncem loňského září ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela za strategickou investici. Sílí volání po tom, aby byla celá transakce, při níž byl ministr Síkela v obřím konfliktu zájmů, důkladně prošetřena. 

V širších souvislostech nahlíží na nákup zadluženého plynovodu Ivan Noveský, bývalý první místopředseda Energetického regulačního úřadu. „Net4Gas jako zbytek původního Tranzitního plynovodu, který od roku 1972 zajišťoval bezpečný a trvalý tranzit ruského zemního plynu do Rakouska, Západního a Východního Německa, bezesporu patří do kritické infrastruktury, tzn. musí být v majetku České republiky, stejně jako distribuční soustavy elektřiny a plynu. Bez vlastnictví těchto kritických infrastruktur není stát schopen zajistit energetickou bezpečnost,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Ivan Noveský.

Původní vlastníci měli státu ještě přihodit 20 miliard

Proto podle něj na otázku, zda koupit zpět vytunelovanou firmu s obřím dluhem 30 miliard korun, zní odpověď: určitě ano. „Problém je ovšem v ceně, před téměř dvěma lety jsem na tuto otázku odpovídal stejně, tzn. určitě koupit, ale dodával jsem, že cena by měla být mínus 20 miliard korun. Jinými slovy, že český stát by měl k Net4Gas dostat od původních vlastníků Allianz a Borealis k zadlužené společnosti Net4Gas navíc 20 miliard korun, protože dalších 10 miliard korun bude muset český stát, tzn. daňoví poplatníci, vyplatit věřitelům,“ vysvětluje předseda Institutu pro energetiku Ivan Noveský.

Skutečností totiž je, že Tranzitní plynovod vydělával, ještě jako monopolní tranzitér 80 miliard metrů krychlových ruského plynu ročně z Východu na Západ, tj. do roku 1999, kdy se zprovoznil plynovod Jamal do Polska, opravdu neskutečné veliké peníze. „Tyto peníze a dostatek zemního plynu, umožnily Československu přejít z lokálních neekologických městských výroben jedovatého svítiplynu na plynofikaci laciným zemním plynem, a tím realizovat zásadní ekologizaci naší republiky v letech 1972 až 1998,“ připomíná odborník na energetiku.

V polovině 90. let platily domácnosti 3 Kč za m3

V souvislosti s tranzitem plynu byly v České republice i na Slovensku vybudovány podzemní zásobníky plynu, které jistily energetickou bezpečnost i v období velké zimní spotřeby. „Ziskovost a bezpečnost Tranzitního plynovodu zůstala i po rozdělení Československa v roce 1993, kdy se rozdělil na českou a slovenskou část. Česká část vydělávala stále tolik peněz, že ještě v roce 1996 byla průměrná celková koncová cena pro české domácnosti 3 koruny za m3 (pro srovnání dnešní koncová cena pro domácnosti se pohybuje ve výši 27 až 28 korun za m3) a plynofikace malých měst a obcí stále pokračovala,“ upozorňuje Ivan Noveský.