Po devíti měsících nicnedělání a pasivního přihlížení masivnímu nárůstu cen základních energií v České republice se naše vláda zničehonic zavřela do svého kamrlíku, a když z něj vylezla, tak vítězoslavně oznámila, že zachránila občany naší země tím, že zastropovala ceny elektřiny (6 Kč/kWh) a plynu (3 Kč/kWh) a že mávnutím kouzelného proutku bude vše v pořádku. Skoro to vypadá, že pan předseda vlády na svém předvolebním turné, kde málem dostal od lidí nalískáno, pochopil, že jde do tuhého a že příště už by z Moravy bez úhony na svém zdraví neodjel, a tak se v panice jal nastalý problém bleskurychle, a tedy zcela nekoncepčně, vyřešit. Jak došel právě k těmto částkám, to nám jaksi vysvětlit nedokázal. Osobně bych si troufl odhadnout, že použil vysoce vědeckou metodu olíznutí ukazováčku a řekl „tak třeba 6 a 3 kačky, kluci, co říkáte“.

Do toho vstoupil pan Stanjura s tvrzením, že nás to bude stát asi 130 miliard, ale že to nikdo neumí spočítat, a hned po něm se vyjádřil pro změnu pan Rakušan s naopak zcela konkrétním odhadem, že elektřina bude v roce 2023 stát 12 Kč/kWh. Příště bych chlapcům doporučoval si před tím, než se postaví před kamery, aspoň trochu sladit notičky. Takhle nám dávají dost jasně najevo, že levá ruka netuší, co dělá pravá.

PR agentura, kterou si stát za desítky miliónů korun najal, je už jistě připravena roztočit propagandistickou mašinerii na plné obrátky a pokusit se přesvědčit českou veřejnost, že problém je vyřešen a že už není důvod jít do ulic. A že každý, kdo tam teď půjde, už je definitivně pouze proruský troll.

Petr Fiala však skutečně není David Copperfield a tento jeho děravý strop žádným reálným řešením není.

Tady je drobný výčet oněch masivních děr, jež způsobí to, že nám tento fialový strop brzy spadne na hlavu. A bude to pořádně bolet.

1. Plyn o 50 % levnější než elektřina?

Rád bych znal metodiku, na jejímž základě naše vláda stanovila strop plynu na poloviční úrovni než je strop elektřiny. Zatímco elektřinu totiž budeme vyrábět stále za stejnou cenu (cca 0,45 Kč/kWh), tak pokud tady v zimě nebude žádný ruský plyn, tak ten norský, jenž kapacitně nemůže pokrýt evropskou poptávku v topné sezóně, se bude vyvažovat zlatem. Jeho cena překoná všechny rekordy a jednotlivé státy roztočí „bláznivou aukci“, kdy budou ochotny za něj zaplatit jakoukoliv cenu. Jak totiž říká Pavel Janeček – nejdražší kilowatthodina je ta, která vám chybí. Ceny plynu tak prorazí všechny myslitelné rekordy a Stanjurových 130 miliard nám bude stačit asi tak na týden.

2. Obchodníci budou nakupovat za jakoukoliv cenu

Cenový strop = obchodníkův sen. Pokud obchodníci vyrazí na trh s tím, že mohou koupit plyn či elektřinu za jakékoliv peníze, neboť stát jim bude povinen dorovnat rozdíl mezi cenou regulovanou a cenou tržní, tak logicky budou nakupovat cokoliv za jakoukoliv cenu. Nemusí se obávat toho, že něco neprodají. Nemusí se snažit kupovat za co nejmíň, aby je konkurence nevytěsnila. Žádná konkurence nebude – všichni budou prodávat za strop. Což znamená jediné – tržní ceny poletí nahoru a stát se nedoplatí.

3. Nechci slevu zadarmo

Geniální bonmot Slávka Šimka sedí na fialový strop jako zadní část těla na hrnec. Ač si mnoho lidí stále patrně myslí, že státní peníze rostou někde na stromech, realita je poněkud jiná. Jsou to naše peníze, které nám sebere z kapes a následně je pouze přerozděluje. Jinými slovy, vše, co stát uhradí obchodníkům na pokrytí rozdílu mezi regulovanou a tržní cenou, musí vzít z našich kapes. Buď formou daně, nebo formou inflace. Navíc s rekordním úrokem. Tak jen pro ty, kterým to ještě nedošlo – tu slevu si stejně zaplatíme z vlastních kapes.

4. A jeden dobrý vtip na závěr – strop prý sníží inflaci!

Bohužel se mi nepodařilo dohledat autora této skvělé anekdoty, kterou náš tisk v souvislosti s oznámením vzniku fialového stropu uveřejnil, ovšem jsem si jist, že kdyby jej někdo třeba na zkoušce u Mirka Ševčíka na VŠE s vážnou tváří zopakoval, tak by vyletěl ze dveří během vteřiny. Ve skutečnosti tomu totiž bude přesně naopak. Někdo totiž bude muset tenhle mejdan zaplatit. A tím někým budeme my. Jak už jsem uvedl výše, bude to buď na daních, nebo ve zvýšené inflaci. Velmi pravděpodobně se bude jednat o kombinaci obou těchto finančních instrumentů. Ceny totiž porostou, stát to bude muset cvakat, a tudíž se masivně zadlužovat a nalévat do systému víc a víc ničím nekrytých peněz. Tedy tvrzení, že fialový strop bude mít pozitivní efekt na snížení inflace v České republice, může vyplodit pouze ekonomikou zcela nepolíbený analfabet. Důvodně se obávám, že tímto analfabetem je náš ministr financí.

Jaký pak bude skutečný efekt fialového stropu? Tržní ceny energií porostou, stát se bude exponenciálně zadlužovat a pokud bude chtít v zimě zajistit z Norska alespoň nějaký plyn pro naši republiku, tak za něj bude nucen zaplatit minimálně to samé, co Německo. Spíše o něco víc. V takový moment bude regulovaná cena 3 Kč/kWh naprosto neudržitelná. Tato situace může mít pouze 3 východiska:

1. stát bude muset regulovanou cenu plynu buď zcela zrušit nebo výrazně zvýšit, což povede ke krachu průmyslu, zemědělství i domácností, neboť to nikdo nebude schopen zaplatit
2. stát regulovanou cenu udrží, což povede k naprostému rozvratu veřejných financí a inflaci nad 30 %
3. žádný plyn tady nebude

Ani jeden ze scénářů nevypadá úplně růžově. A bohužel ani fialově. Je to jedna černá varianta vedle druhé.

Skutečným řešením by byl odklon domácí spotřeby elektřiny z lipské burzy a její zobchodování za výrobní ceny s přiměřenou marží (za tržní cenu bychom prodávali pouze exportní přebytek), okamžité opuštění zdegradovaného sytému emisních povolenek (ETS) a zajištění dodávek ruského plynu za fixní ceny prostřednictvím Maďarska. Vše lze zrealizovat velmi rychle – avšak pouze za předpokladu, jenž naší vládě fatálně chybí. Tím předpokladem je odvaha. Odvaha upřednostnit zájmy našich občanů před zájmy soudruhů z Bruselu a potažmo z Berlína. Jenže jak řekl poslanec ODS Jan Skopeček – z lipské burzy nemůžeme odejít, protože bychom tím poškodili Německo.

Malá reminiscence na závěr – pamatujete, když Orbán zastropoval ceny pohonných hmot na čerpacích stanicích v Maďarsku, jak to naše vládní koalice i naše servilní média kritizovala, s tím, že se jedná o neudržitelné řešení, jehož důsledkem bude naprostý kolaps dodávek ropy pro maďarské občany? Některé naše deníky tento krok dokonce označily jako „cestu do pekel“. Nevíte, co se od té doby změnilo? Protože najednou – simsalabim – to v naší zemi a s plynem problém není. Naopak nám je totéž řešení servírováno naší vládou i našimi médii jako cesta do ráje. Rád si počkám na to, jak Seznam a podobné provládní plátky spustí podobně drtivou kritiku, kterou častovaly Viktora Orbána, na Petra Fialu. Jen se obávám, aby to nebylo pověstné čekání na Godota. Naše mainstreamová média už totiž zcela otevřeně přijala roli nekritických šiřitelů vládní propagandy. Aneb když dva dělají totéž, není to vždy totéž. To samé, co je v podání Orbána naprostou šíleností, se ve fialovém kabátku zázrakem stává účinným řešením. Pak se ovšem nemůžeme divit, že to u nás vypadá tak, jak to vypadá.

A pokud se naši občané nechají znovu ukolébat tímhle kouzelnickým trikem, tak za tuhle šílenost ještě zaplatíme. Draze. Uvidíte v prosinci.