„Pohledem StB jsem nebyl kádr, ale sabotér režimu a nepřátelská osoba. Až do roku 1989 se mě proto snažili profesně i lidsky zlikvidovat,“ sdělil mimo jiné Smutný v rozhovoru pro Ekonomickýdeník.cz. Jeho jméno se ale objevuje hned v několika svazcích, a to s krycími jmény Plachý, Beránek a Oblak. Nechybí ani vázací akt, který Smutný komunistické rozvědce podepsal, či dokument, jímž spolupráci ukončuje.

„Státní bezpečnost mě kvůli mé mamince sledovala. Tehdy jsem nebyl advokát, ale dvacetiletý kluk z rodiny, která měla kádrový škraloup a na to konto mě šlo vyhodit ze studií, jak se ostatně po Právnické fakultě dožadovali komunisté z mého domovského Hradce Králové. Sledování, schůzky, nátlak, odposlechy telefonů. StB jsem nikdy neposkytl žádné pro ně relevantní informace, což vyvolávalo stupňující se tlak z jejich strany. Jejich námluvy jsem nakonec rychle ukončil. Ty ostatně trvaly velice krátkou dobu na začátku 80. let. Až do roku 1989 mě naopak sledovali a evidovali jako nepřátelskou osobu se vším, co k tomu patří. Včetně pokusů mě kriminalizovat,“ popisuje Smutný.

Podle jeho slov StB na něj vykonstruovala mnohá obvinění, jejichž výsledky on pociťuje dodnes. „Nedávno se mě jeden novinář zeptal, jestli jsem pašoval zlato, ukradl peníze na chmelové brigádě nebo za úplatu zařizoval zkoušky na fakultě. Samozřejmě úplné nesmysly. Mí přátelé a spolupracovníci můj z dnešního pohledu vcelku dramatický příběh samozřejmě znají a není to žádné tabu. Oproti tomu by vás překvapilo, jak toto téma přitahuje ty, kteří metody StB používají i dnes,“ dodal. 

Minulý a dnešní režim se pak podle jeho slov nedají vůbec srovnávat. „Dnes skutečně žijeme ve svobodě. Socialismus přes své původně možná idealistické představy o rovnosti lidí a uspokojování jejich potřeb skončil nejen na své ekonomické nevýkonnosti, ale i na omezování svobod jedince. Dnes se učíme žít v dlouhém míru,“ dodal.

Smutný je v současné době mimo jiné také prezidentem Česko-izraelské smíšené obchodní komory.