Středeční akci uspořádala skupina Společně udržme demokracii. Hned na úvod všichni přítomní společně uctili minutou ticha památku Jana Palacha, k čemuž vyzval jeden z organizátorů akce, Tomáš Kuboušek. Ten také kromě jiného citoval z dopisu, který před svým činem Jan Palach napsal, ve kterém vysvětloval, proč se k něčemu takového odhodlal, a upozorňoval na to, že vzplanou další „pochodně“.

Oběť Jana Palacha nebyla marná

Slova Václava Havla po činu Jana Palacha připomněl ve svém proslovu ke shromáždění bývalý rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer. „Smrt Jana Palacha chápu jako varování před morální sebevraždou nás všech,“ citoval bývalý rektor a dodal. „Tou morální sebevraždou Václav Havel měl na mysli selhávání. Selhávání každého z nás. Selhávání špičkových komunistických politiků tehdy, selhávání tehdejší občanské společnosti, selhávání intelektuálů, selhávání všeobecné, které bylo hlavním průvodním rysem nastupující normalizace,“ uvedl mimo jiné Libor Grubhoffer a připomněl i matku Jana Palacha. „Maminka Jana Palacha musela být neuvěřitelně statečná, když den po té tragédii, která pro matku musela být naprosto nepředstavitelná a překračující všechny mezi únosnosti, dokázala v děkovném dopise národu sdělit, že pevně doufá, že oběť jejího syna Jana nebyla marná,“ uvedl Grubhoffer a dodal, že opravdu marná nebyla. „Protože za 21 let poté jsme skutečně hlavně díky Palachovu týdnu mohli zažít jakousi iniciaci důležitého procesu ke znovunabytí svobody, který vyvrcholil 17. listopadu na Albertově v Praze,“ uvedl bývalý rektor, který sám čin Jana Palacha označil za racionální akt mladého, zdravého, chytrého člověka.

„Chtěl ukázat národu na ono nebezpečí té morální sebevraždy, do které se řítíme a které se musíme za každou cenu vyvarovat. Byl to úžasný čin. Byly to nesmírně černé dny onoho lednového času v roce 1969 a dlouho jsme vlastně byli v depresi, ze které jsme se velmi, velmi dlouho a pomalu dostávali. Mezitím běžela normalizace – to je ono selhávání. A já bych chtěl říct, že to je tady vždy, to nebezpečí takového selhávání. Přichází vždy, když jsou ve společnosti tendence omezovat svobodu. Svobodu, jak jsme si v tom roce 89 sami uvědomili na vlastní kůži, je těžké nabýt, ale je ji velmi snadné ztratit,“ uvedl ve svém proslovu mimo jiné bývalý rektor Jihočeské univerzity.

Vzpomínka na Jana Palacha v Českých Budějovicích. Foto: David Hora

Svíčky u kašny

Někteří lidé přišli uctít památku Jana Palacha se svíčkami v rukou. Nechyběly dokonce ani malé pochodně. Díky projekci byla na jednom z domů na náměstí k vidění fotka Jana Palacha nebo například i jeho posmrtné masky. Svíčky zapalovali lidé u Samsonovy kašny, která stojí ve středu náměstí. U té byla nejen fotka Jana Palacha, ale i Jana Zajíce nebo Evžena Plocka, kteří se také v roce 1969 na protest proti režimu upálili. Zatímco Jan Zajíc bývá v médiích přece jen zmiňovaný, o Evženu Plockovi, který se na protest proti okupaci a normalizaci upálil na jihlavském náměstí, se mluví mnohem méně. „Já jsem slyšela jen to jméno, ale víc jsem o něm nevěděla, ani, že byl z Jihlavy. O Janu Zajícovi jsem věděla určitě více,“ řekla paní Zuzana z Českých Budějovic, která přišla společně s dětmi zapálit svíčku k uctění památky Jana Palacha. „Je nutné si takové věci připomínat. Je to důležitá součást naší historie,“ dodal Viktor Slaný, kteří přijel zvlášť na tuto akci z vesnice nedaleko Českých Budějovic.

Vzpomínka na Jana Palacha v Českých Budějovicích. Foto: David Hora