„Déjà vu. Toto slovo mě okamžitě napadne, když slyším o dalším západním kritikovi islámu, kterému britští politici chtějí zakázat vstup do své země,“ píše v úvodu svého textu Wilders, kterého stihl stejný osud před několika málo lety. „Vítáme tě v klubu, Donalde Trumpe, tedy já, Pamela Gellerová a Robert Spencer. V mém případě se to stalo 12. února 2009, kdy mě pozvali dva vysoce respektovaní členové Sněmovny lordů Caroline Coxová a Malcolm Pearson, abych v konferenční místnosti promítl svůj film Fitna,“ poznamenává nizozemský politik a jmenuje další dva západní kritiky islámu, kterým je zapovězen vstup do kdysi svobodné země.

Dokumentární film Fitna Wilders zveřejnil nejprve v rodném Nizozemsku, kde vyvolal smíšené reakce. Politicky korektní politici a muslimové jej obvinili z toho, že záměrně šíří islamofobii. Naopak kritici islámu tento počin chválili a považovali jej za hodnotný příspěvek do diskuze o islámu a multikulturalismu. „V tomto dokumentu jsem nastínil svůj názor, že islám je spíš než náboženství v prvé řadě totalitní politická ideologie usilující o ovládnutí světa. Po promítání filmu mi bylo mnohokrát vyhrožováno smrtí. Jsem se seznamu al-Káidy, ISIS i pákistánského Tálibánu. Od roku 2004 žiji 24 hodin denně pod policejní ochranou,“ poukazuje Wilders s tím, že i přesto hodlá nadále říkat pravdu o islámu.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

„Můj zákaz vstupu do země tenkrát po labouristické vládě požadoval především v Pákistánu narozený člen Sněmovny lordů Nazir Ahmed. Vyhrožoval, že pokud jeho požadavku nevyhoví, osobně zmobilizuje 10 000 muslimů a ti mě stejně nenechají v horní komoře promluvit. Vláda mu vyhověla a vstup do sněmovny mi zakázala. Ačkoli jsem byl coby člen nizozemského parlamentu pozván svými britskými kolegy, zavřeli mě do záchytného pokoje hned po přistání na letišti Heathrow. O tři hodiny později mě naložili do letadla a poslali zpět do Amsterodamu. Britské úřady mi tehdy na vysvětlenou sdělily, že moje přítomnost v zemi by představovala skutečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti,“ vzpomíná Wilders.

Lord Ahmed tehdy rozhodnutí vlády nazval vítězstvím muslimské komunity, ale Wilders se stejně nakonec do Velké Británie dostal v březnu 2010 a promítl ve Westminsteru se zpožděním i svůj dokumentární film Fitna. „Před promítáním dokumentu, v jeho průběhu ani po něm nedošlo k žádnému incidentu a nebyly narušeny tzv. základní zájmy britské společnosti či veřejná bezpečnost. Onen zákaz měl posloužit k jedinému cíli, a to umlčet mě, abych nemohl říkat pravdu o islámu,“ tvrdí Wilders a zmiňuje také znovu případ americké konzervativní komentátorky Pamely Gellerové a Roberta Spencera, kterým bylo znemožněno vstoupit na britskou půdu v červnu 2013. „Jejich přítomnost by prý představovala hrozbu pro britskou společnost,“ uvádí Wilders.

„Takové vysvětlení mi znělo skutečně hodně povědomě, stejně jako pseudoargumenty těch, kteří nyní chtějí vstup do Velké Británie zakázat i republikánskému kandidátovi na amerického prezidenta Donaldu Trumpovi. Nechtěli jej vpustit do země proto, že se vyslovil pro pozastavení přijímání muslimských migrantů do Spojených států. Naštěstí se jim to nepodařilo,“ poukazuje šéf v současné době nejpopulárnější politické partaje Strana pro svobodu a v závěru svého komentáře vzpomíná na amerického prezidenta Reagana. „Když veliký Ronald Reagan vystoupil v roce 1982 v britském parlamentu, řekl poslancům, že historie nás učí o tom, že opájet se tváří v tvář nepříjemným faktům sebeklamem je hloupost.“