K tomu si podle Besta musíme uvědomit velmi specifické uvažování švýcarských pracovníků v bankovním sektoru. Tito lidé totiž uvažují poněkud svérázně. „Abychom parafrázovali citát z filmu, švýcarští bankéři milují své peníze více než své děti; a své děti oni opravdu milují. Zákazník zaujímá se značným odstupem třetí místo a někdo, kdo zákazníkem není, by zrovna tak mohl být šmouhou na stěně,“ píše Best o jejich zvyklostech.

Uvažování bankéřů ze země helvétského kříže podle Besta zdeformovali i Američané. „Zákazník byl král, dokud Američané Švýcary nedonutili porušit jejich vlastní zákon o bankovním tajemství a donášet na americké neplatiče daní,“ připomíná komentátor.

CELÝ TEXT ERIKA BESTA ZDE

Podle některých se toto odčerpávání peněz z kont zákazníků s posvěcením zákona zalíbilo Švýcarům natolik, že vedlo například i k jejich iniciativě v kauze Mostecké uhelné, našimi protikorupčníky prezentované jako ryzí zájem o spravedlnost. Best připomíná svůj starší text, ve kterém rekapituloval, jak švýcarská strana chystala léčku, ve které odsoudí české podnikatele, ovšem peníze ukradené českým daňovým poplatníkům si ponechá. Angažoval se v tom prý i švýcarský velvyslanec v Praze.

Neochota Švýcarů rozloučit se se svou největší láskou je tak podle Besta očividně mocným motivačním faktorem jejich jednání. Proto prý Ransdorfova slova o šlápnutí na kuří oko stojí přinejmenším za úvahu.