Říká se tomu zdravá konkurence na pracovním trhu. Nebo také nehezky útěk  lidských zdrojů...

Když si našich nevážíme…

Jistě, je tu jakási část lidí, kteří potřebují si rychleji přivydělat nebo získat zkušenosti. Pro ty je zahraničí lákadlem, s tím nic neuděláme. Je však otázka, jak je motivujeme k návratu, tam, kde prostě mají své blízké a své kořeny.

„Je to pro mne velká škola života, dostanu se k výkonům, ke kterým mne v Česku nepustí,“ řekl nám před nějakou dobou jeden slovenský lékař, žijící dlouhodobě v českém pohraničí a pracující v nedaleké bavorské nemocnici. „Plat je jedna věc, druhá věc jsou i zkušenosti.“

Pro ošetřovatele, a to nejen zdravotní sestry, ale i „bratry“, pomocný personál, je Sasko i Bavorsko vítanou pracovní příležitostí. Němci zuby nehty drží status pendlerů, protože bez nich by jejich zdravotnický a sociální systém zkolaboval. Zvláště Sasko je na tom špatně, protože z bývalé NDR opustilo domovy a za lepší prací na „západ“ země šly desítky tisíc lidí. A i když je vláda z Bonnu – a následně Berlína – motivovala, aby se usadili či konce vrátili, nestalo se tak.