Na úvod rozhovoru zmínila moderátorka Linda Bartošová tři emoce, které jsou nejčastěji využívány v politické kampani. Jde o strach, zlobu a naději. Která z nich měla v prezidentském klání převahu?

Podle Petry Guasti to byl strach a šlo o strach z války.

„V posledních dnech se ale jedna z kampaní snaží převrátit to na stranu naděje,“ konstatovala socioložka nakonec.

Zda by byla situace a obecně i předvolební kampaň jiná, kdyby válka neprobíhala, je těžké říci, podle Guasti je ale v důsledku války půda pro vyvolávání strachu rozjitřenější. Navíc to, že jde o souboj dvou kandidátů, společnost polarizuje.

Řeč se poté točila okolo různých nástrojů, které vyvolávají v kampaních zmíněné emoce.

Petra Guasti je přesvědčená o tom, že různé generace pracují s různými zdroji informací.

Obtížné je podle ní regulovat řetězové e-maily. Je důležité, aby mladší generace věděla, co chodí jejich prarodičům do schránek. Podle socioložky by se mladší lidé měli starším lidem věnovat a vysvětlovat jim jejich obavy.

„Obávám se, že pokud bude kampaň založená na strachu úspěšná a povede k vítězství ve volbách, tak se radikálně promění způsob politické soutěže. Protože ve chvíli, kdy lež není potrestána, tak se stává standardním nástrojem politického marketingu,“ je si Guasti jistá s tím, že jediný způsob, jak se toho zbavit, je odmítnout to ve volbách.

Moderátorka ve studiu zmínila i odůvodnění stylu kampaně, které přišlo z tábora ANO a říkalo, že kampaň reaguje pouze na to, co lidi uvedli, že je zajímá.

„Pokud v kampani tvrdíte, že se řídíte hlasem lidu, odmítáte odpovědnost. Je to jako sedět vzadu v autě bez řidiče a nechat držet volant onen hlas lidu,“ nesouhlasí s takovým výkladem socioložka Guasti

A co by měla být podle ní hlavní role prezidenta?

„Má být prezidentem všech, ne jedné strany, ne jedné skupiny. Největším úkolem by mělo být hledání společného příběhu. Toho, jaká je naše republika uprostřed válečného příběhu, kam směřujeme, kdo budou naši spojenci, jakou roli v tomto příběhu chceme hrát...“

Na závěr rozhovoru se řešilo, proč naši prezidenti tak rádi a poměrně často nerespektují nebo ohýbají ústavu.

Podle Guasti je především na čase mít moderního prezidenta, který bude dodržovat ústavní pravidla.

Za zmíněné ohýbání ústavy mohou osobnosti těch, koho si do funkce volíme.

„Na Hradě sedí někdo, kdo má malou reálnou moc, ale velkou podporu od lidí a lidé kolikrát neví, jakou pravomoc prezident má.“

Na závěrečnou otázku, kdo by byl prezidentem, kdyby se nevolil přímou volbou, odpověděla Guasti, že by při jeho volbě určitě větší roli hrály parlamentní strany, ale opět by to záleželo na těch osobnostech, které máme k dispozici.

Do budoucna by ale podle Guasti chtěli lidé jinou, mladší politiku. Rozdílnou od té současné.