Nastane ticho po pěšině

Pak nastává všeobecný rozruch, ale nic se nezjistí, protože chybí důkazy o spáchání trestného činu. To se týká menších a nedoložených kauz, zatímco závažné korupce se mohou dít dál.

Sokol poukazuje na paragrafy 367 a 368 trestního zákoníku, podle kterých je trestné například nepřekažení a neoznámení trestného činu přijetí úplatku a podplácení.

Potíž prý nastává s posouzením toho, zda jde o hodnověrnou informaci o tom, že někdo někoho uplatil. Vyvstává otázka, proč se s podezřením nejde za policejními orgány, ale rovnou se vše zveřejňuje v médiích.

Co kdyby šlo o vraždu?

„Zkuste si představit, co by se asi dělo po reportáži o tom, jak kdosi kohosi zavraždil a autor chtěl tvrdit, že tím plní svoji zákonnou oznamovací povinnost. Zejména, pokud by pak policie zjistila, že všechny použitelné stopy jsou fuč, neboť vrah je také mediálním zákazníkem a tentokrát velmi spokojeným," vysvětluje Sokol.

S přirovnáním pokračuje: „...než dorazí policie, je podstatná část stop pošlapaná nebo jinak zničená a zbylé jsou k ničemu."

Začarovaný kruh nedůvěry

V několika mediálních kauzách měla policie možnost operativně sledovat jejich další vývoj. To jí ale znemožnilo zveřejnění „novinářského úlovku".

Je to začarovaný kruh. Novináři zřetelně nevaří policistům, a tak vyšetřují a někdy i soudí sami. A tím současně znemožňují policii vyšetřovat tak, aby se na konci dalo soudit doopravdy.

Sokol předpokládá, že současná kauza dopadne jako mnoho předchozích. „Přepis rozhovoru pánů Drobila a Michálka je možná politicky brizantní, ale na trestní stíhání tam nic nevidím. A jestli za tím něco takového bylo, už nejspíš nikdo nedohledá," píše Sokol na svém blogu.

Kauza Drobil