Usnesení ve věci Karla Janečka připravoval soudce Ivo Pospíšil. „Ukázalo se, že tento návrh je procesně i věcně nejkomplikovanější, což ostatně zračí i to, že tři naši kolegové si k tomu uplatnili odlišná stanoviska do části odůvodnění. Navrhovatel vlastně primárně zpochybnil ústavní konformitu částí zákona o volbě prezidenta republiky, konkrétně namítal nerovnost takzvaných občanských kandidátů ve srovnání s kandidáty, kteří jsou navrhováni poslanci a senátory. Zpochybňoval také systém kontroly petice, který je založený pouze na nahodilém výběru maximálně 17 tisíc podpisů, z čehož se extrapoluje, pak vypočítá konečný výsledek chybějících podpisů na celé petici,“ zmínil Pospíšil.

„Tyto otázky nicméně nejsou nijak převratně novými. Judikatura jak Nejvyššího správního soudu, tak Ústavního soudu se s těmito otázkami již v minulosti vypořádala, konkrétně v usnesení, které se týkalo registrace, respektive neregistrace kandidatury Tomia Okamury v roce 2012, a následně to potvrdil i nález Ústavního soudu z ledna roku 2013. My jsme těmito závěry vázáni, neshledali jsme důvody proto, proč se obrátit na Ústavní soud a žádat jej o přezkum těchto ustanovení zákona, jak nás navrhovatel žádal. Dále se soud zabýval jeho námitkami, které se týkaly nezákonnosti samotného rozhodnutí a nesprávnosti postupu ministerstva vnitra, konkrétně po nás navrhovatel požadoval kontrolu celé petice. To znamená všech neuznaných, respektive i těch extrapolovaných podpisů, respektive všech podpisů, které předložil na kandidátní listině, což bylo celkem 73.037 občanů. K tomu již se soud také v minulosti vyjádřil, z principu subsidiarity soudního přezkumu dovodil, že není možné a bylo by absurdní, aby soud prováděl přezkum celé petice, pokud zákon, který byl shledán jako ústavní, vyžaduje a předepisuje pouze kontrolu omezeného vzorku náhodně vybraných podpisů,“ dodal Pospíšil, že v tomto směru nemohli Janečkově návrhu také vyhovět.

„Navrhovatel nám však předložil jednu indicii, která měla dokládat nesprávnost postupu ministerstva vnitra, ta indicie byla už několikrát mediálně zveřejněná, jednalo se totiž o údaje o jeho vlastní osobě, neboť on sám petici podepsal, jak zjistil, tak ministerstvo jeho údaje neuznalo pro nesprávnost čísla občanského průkazu. V tom pak spočívá i rozdíl v názorech většiny senátu a menšiny senátu, která uplatnila odlišná stanoviska, neboť jsme nedospěli jednomyslně k tomu, jestli pouze tato jedna indicie může vést k tomu, že Nejvyšší správní soud přistoupí ke kontrole petice, samozřejmě pouze v tom rozsahu, ve kterém tu petici kontrolovalo ministerstvo vnitra, respektive v tom rozsahu, ve kterém neuznalo jednotlivé záznamy na petici,“ sdělil Pospíšil.

„Zatímco já a většina senátu se domnívala, že tato indicie, tato pochybnost je dostatečná, zbývající členové senátu dospěli k opačnému závěru, proto vlastně si vyhradili odlišné stanovisko do odůvodnění, neboť měli za to, že to nepostačovalo k tomu, abychom vůbec se věcně začali peticií zabývat. Na základě toho jsme pak přistoupili skutečně ke kontrole petice, nicméně jsme postupovali dvoukrokovým testem. Znamená to, že jsme nepřezkoumávali rovnou ty údaje, které ministerstvo v záznamech neuznalo, což bylo mimochodem 5618 záznamů, ale vybrali jsme si každý stý záznam a tento vzorek potvrdil chybovost, kterou tvrdil kandidát Janeček. Ostatně ministerstvo vnitra ve svém vyjádření připustilo, že skutečně došlo k chybě při hodnocení tohoto případu. Sám kandidát a navrhovatel nám pak následně doložil i další příklad, ze kterého vyplývalo, že petentka byla zřejmě tím systémem automatizovaným, tím počítačem nesprávně vyhodnocena a její jméno bylo nesprávně přečteno a zkomoleno, a proto také nebyla vlastně zařazena a byla vyřazena z toho seznamu těch petic,“ dodal Pospíšil. 

„Tato dílčí zjištění nás vedla potom k závěru, že jsme skutečně přistoupili ke kontrole všech neuznaných záznamů. Tento soud prověřil nakonec všech 5618 neuznaných záznamů na petici, což znamenalo, že poslední týden prověřoval jednak petiční archy na straně jedné a v každém jednom případě je ověřoval s evidencí obyvatel a vyhodnocoval, zda tyto osoby existují a zda lze petici považovat za správnou nebo nesprávnou. Zde se nakonec potvrdilo to, co už jsme zjistili v kauze pana doktora Diviše, totiž, že problém na straně ministerstva skutečně spočíval v tom, že použili jako vstupní vlastně software, který automatizovaně naskenované petice vyhodnocoval a převáděl do strojově čitelných údajů,“ zmínil Pospíšil například příklad, kdy příjmení Pflegerová přeložil stroj jako Peleserová. „Běžným lidským okem bylo zřejmé, že se jedná o jméno Pflegerová. Bugala přečetl jako Rugala,“ dodal Pospíšil a pokračoval i informací o nesprávném rozlišení číslic buď v datu narození, nebo v čísle občanského průkazu. „To znamená jednička byla často zaměňována za dvojku, sedmička za čtyřku, trojka za osmičku. Proto narozdíl od ministerstva my poté, co jsme takto všechny ty petice zkontrolovali, jsme zjistili, že by narozdíl od jejich zjištění mělo být dále uznáno 433 záznamů,“ dodal Pospíšil.