Jak asi musel i sám ministr spravedlnosti předvídat, žádný aplaus ve stoje ho od soudních exekutorů nečekal. Debata byla naopak mnohdy velmi vyostřená, někteří exekutoři raději odcházeli ze sálu, snad aby nedošlo k ještě většímu konfliktu. Ministr spravedlnosti ťal do živého a sklidil, co zasel.       

Původně přitom „sliboval“ snížení exekutorského tarifu až o dvě třetiny, minulý čtvrtek ale v Praze před sálem plným exekutorů mluvil jen o třetině. Na první pohled by se mohlo zdát, že je ministr velkorysý a ustupuje, jak se ale ukázalo, prostor pro snižování tarifu není a i snížení o třetinu bude pro exekutorský stav velkým problémem. Zaznívají dokonce slova jako „likvidační“ a „zhroucení celého systému“. Jako by platila parafráze známého rčení: Kde nic není, ani Pelikán nebere.

„Pokud k takovému snížení dojde, se stoprocentní jistotou bude následovat zavírání exekutorských úřadů. A ne, nebude jich málo, a ne, nebude to tak, že situaci lépe zvládnou velké úřady. Ty dokonce díky mnohem vyšším provozním nákladům budou v ještě větších problémech. V době, kdy agenda exekutorských úřadů stoupá a přibývá nevymahatelných exekucí, bude mít dle mého mínění takové snížení tarifu likvidační efekt. Celý systém exekučního vymáhání se dříve nebo později zhroutí, nezachrání se malí ani velcí,“ komentuje návrh ministra spravedlnosti soudní exekutor z Litoměřic JUDr. Ondřej Mareš, který je představitelem názorového uskupení Exekutoři proti teritorialitě.

V mnoha otázkách se soudní exekutoři nejsou schopni dohodnout, což jsme v minulosti zažili například právě u dnes již téměř zapomenuté teritoriality. V tomto případě se ale všichni shodují na tom, že prostor pro jakékoliv snižování exekutorského tarifu tu prostě není. A zdá se, že je jedno, jestli to bude o třetinu nebo o dvě, tak jako tak hrozí, že soudní exekutoři postupně zavřou krám.

To by byla jistě skvělá zpráva pro desítky a možná stovky tisíc lidí, kteří jsou nebo někdy byli „ve křížku“ s exekučním systémem. Jenže každá mince má dvě strany, a tak tu jsou další desítky a stovky tisíc věřitelů, kteří mají od soudu jasné rozhodnutí o tom, že jim má někdo druhý zaplatit svůj dluh. Jde přitom o pohledávky v hodnotách stovek miliard korun! Ty nyní soudní exekutoři vymáhají, co se ale stane, až zaniknou?       

„Ministr Pelikán se chová stylem po nás potopa. Vůbec nerozumím té nezodpovědnosti, s jakou k exekučnímu systému přistupuje. Jistě, my jako soudní exekutoři jsme velmi vděčným terčem nějakého toho mediálního kopance či pohlavku, který nám tu a tam nějaký ten politik uštědří, aby si na tom získal politické body. Na to jsme zvyklí, ostatně už z podstaty naší činnosti vyplývá, že nepovedeme žebříčky popularity o povolání roku. Ale kdo jiný by se měl oprostit od populistických svodů a přistupovat k systému exekučního vymáhání s respektem a rozumem, než ministr spravedlnosti?“ rozčiluje se soudní exekutorka z Prahy 6 Mgr. Zuzana Sobíšková a připomíná, jak to v České republice fungovalo před vznikem soudních exekutorů: „Pravdou je, že celý ten systém exekučního vymáhání spuštěný v roce 2001 tu ukončil divokou dobu nesplácení dluhů v 90. letech. Dobu, kdy věřitelé byli bezmocní, a běžné byly nelegální vymáhací metody včetně fyzického násilí. K exekutorům můžete mít mnoho výhrad, ale zrovna ministr spravedlnosti by měl vědět, že ten systém je funkční a pro právní stát nepostradatelný.“