„František Hrabal se totiž objevil u další kauzy, která opět skončila zatčením několika osob. Z hlášení jiných agentů bylo StB zřejmé, že František Hrabal ztratil důvěru u většiny představitelů Charty 77. Dne 5. dubna 1982 se navíc odhlásil z trvalého pražského bydliště a přestěhoval se již podruhé do Bratislavy,“ píše se v disertační práci o spolupracovníkovi StB s krycím jménem Frank. Teď ho dost často vidíte v médiích.

Mediální a spisovatelská hvězda

„Každý lůzr hlavně nenávidí schopné, bohatší a chytřejší kolem sebe. Když se jim nemůže rovnat, podpálí jim aspoň barák anebo otráví krávu. To je podstata komunismu. Kromě iracionální nenávisti ruského šovinisty vůči ukrajinské svébytnosti a suverenitě ‚Putler‘ se hlavně bál, že svobodná prosperující Ukrajina bude – jako výkladní skříň demokracie – zbídačelému totalitnímu Rusku nastavovat nepříjemné zrcadlo, čímž by mohla zpochybňovat ruský model, tedy ‚Russkij mir‘,“ sdělil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz před dvěma lety Fero Richard Hrabal-Krondak.

Uvedli jsme ho jako slovenského cestovatele a někdejšího disidenta, který během poslední dekády projezdil Ruskou federaci křížem krážem a pobýval i v jejích vzdálených a zapomenutých oblastech. Během let se v tuzemských médiích stal na Rusko ceněným odborníkem, který má všude dveře otevřené. Titulek „Normálních Rusů je jen pět procent. Demokracie tam nebude ani po Putinovi, říká Hrabal-Kronďák“ nese minulý měsíc zveřejněný rozhovor na CNN Prima NEWS. Několikrát se objevil v České televizi, před měsícem třeba ve vstupu o prezidentských volbách v Rusku. Člověk nemusí tyhle mediální výstupy ani hledat, přijdou mu od Hrabala-Krondaka s každým e-mailem.

V jeho nakladatelství CAD PRESS vyšly jeho někdy několikadílné cestopisy Cesta na konec světa a zpět (s třetím dílem se nechal nafotit i český prezident Petr Pavel, pozn. red.), Cesta na Tajmyr, Přes Čukotku na Fidži. O firmě se na jejích internetových stránkách píše, že jde o „nejstarší česko-slovenské soukromé vydavatelství“.

Dále se tam píše: „Historie vydavatelství CAD PRESS se začala psát začátkem roku 1980, kdy vzniklo za hluboké totality v Praze, původně jako ilegální agentura (od roku 1981 působící v Bratislavě) zabývající se jednak rozšiřováním informací o politické situaci v ČSSR, jednak rozmnožováním a šířením samizdatů (zakázaných literárních děl a dokumentů; navazujíce na činnost ‚Výboru proti diktatuře‘ v letech 1977–1978, jejíž činnost, kvalifikovanou jako ‚podvracení republiky‘ podle § 98 trestního zákona ukončila StB a Generální prokuratura ČSSR).“

Dopis čtenáře a práce historika

„Mám k jeho charakteru velké výhrady,“ napsal do redakce ParlamentníchListů.cz anonymně jeden z čtenářů. A k tomu poslal přílohu. Jde o disertační práci Dějiny Polsko-československé solidarity – Vztahy československé a polské opozice 1976–1989. Sepsal ji historik Petr Blažek, jenž je dnes ředitelem Muzea paměti XX. století, pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů a je členem Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Vedl ji odborník na moderní dějiny slovanských národů Jan Rychlík.

V práci, z které již výše citujeme, je cestovateli se jménem Fero Richard Hrabal-Krondak, dříve Františku Hrabalovi, věnována celá kapitola. Jmenuje se Tajný spolupracovník StB „Frank“. Píše se tam, že StB získala první zprávu o chystané letákové kampani na podporu polské Solidarity v roce 1981 na schůzce s agentem Františkem Hrabalem působícím v opozičním prostředí. Záznam o schůzce je součástí svazku vedeného k Janu Wünschovi. Ostatně Hrabal byl za protistátní činnost i několikrát ve vězení. Krátce po soudu v roce 1978 napsal dopis ministru vnitra Obzinovi a žádal o možnost vystoupit v televizi a veřejně se distancovat od činnosti signatářů Charty 77. Místo toho dostal nabídku tajné spolupráce s StB a pod krycím jménem Frank podepsal v roce 1979 ještě v ruzyňské vazbě vázací akt.

Ještě ve vězení byl prý vybrán pro „vysazení“ do Velké Británie, kde měl být rozvědkou řízen proti Janu Kavanovi. Výsledky psychologického vyšetření byly pravděpodobně jedním z důvodů, proč zůstal agent Frank v Československu. Po propuštění z vězení se uskutečnilo pětasedmdesát tajných schůzek. V hodnocení stojí, že jde o velmi aktivního tajného spolupracovníka, jeho informace mají značnou zpravodajskou hodnotu a v průběhu roku byl několikrát finančně odměněn. Byl úkolován ohledně osoby Jana Wünsche, který byl v roce 1981 zatčen, a měl podávat informace k Vítu Pelikánovi (synovec Jiřího Pelikána, pozn. red.), Františku Stárkovi a dalším.

V práci se také píše: „Celkem 1 242 stran Františkem Hrabalem vlastnoručně napsaných zpráv či záznamů o schůzkách bylo na návrh jeho posledního řídicího důstojníka podplukovníka Vávry zničeno. Část ze zničených písemností se dochovala v signálním svazku, vedeném StB k Janu Wünschovi. Z celkového počtu 647 stran vznikla většina právě na základě hlášení Františka Hrabala, který podrobně popisoval opoziční aktivity a názory ‚rozpracovávaného‘ signatáře Charty 77...“

Hrabal-Krondak vše shrnuje po svém

ParlamentníListy.cz se na celou kauzu zeptaly i Fera Richarda Hrabala-Krondaka. „Pokud jde o tuto záležitost, poté, co se mnou Blažek obsah uvedené kapitoly předběžně konzultoval, načež ignoroval moje vyjádření i argumenty a zveřejnil text v inkriminované podobě včetně nesmyslů Wolfových a Wünschových, které byly objektivně a logicky vyloučené, je pro mě záležitost uzavřená a rezignoval jsem na jakékoliv pokusy o svou obhajobu a objasňování lidem věci, kteří v ní nebyli osobně angažováni. S výjimkou například Jardy Suka – tehdejšího člena Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), s nímž jsme před časem kauzu detailně probrali. Již s ohledem na irelevantnost jakékoliv obhajoby s odstupem čtyřiceti let, kdy ‚přesné, detailní vzpomínky‘' některých pamětníků vzbuzují oprávněné podezření, jestliže já osobně si nejsem jist řadou událostí o dekády čerstvějších. A lidé, kteří by mohli má tvrzení dosvědčit, jsou buď mrtví, mimo dosah, anebo se jim prostě nehodí angažovat se v můj prospěch,“ napsal.

A nakonec vše shrnul takto: „Bez ohledu na tvrzení ‚pamětníků‘ a historiků já jsem vedl prostě svou vlastní válku s bolševikem a mým hlavním hlediskem byla efektivnost této činnosti. Neexistuje jediný člověk, který by mohl prohlásit, že ‚kvůli mně přišel o práci anebo skončil ve vězení‘! A hlavně, na rozdíl od Wolfa, který slouží již třicet let antichartistické dezolátské bandě, šíříc lživá obvinění Havla a představitelů Charty 77, já v boji proti totalitě pokračuji i po třiceti letech.“