Iva Pekárková žije už pěkných pár let v Londýně, kam z Česka odešla kvůli svému černošskému příteli z Nigerie. V Londýně si totiž jejího přítele skoro nikdo nevšímá, zatímco Češi je zastavovali na ulici a vykládali spisovatelce, že jí jednoho dne spadnou růžové brýle a teprve pozná, jaké to je žít s Nigerijcem.

„Pro Parlamentní listy jste řekla, že vašeho přítele má rád v podstatě každý, včetně skinheada z Mělníka, který si pomyslí, že Kenny je jiný a dál si v klidu nenávidí ostatní Černochy," uvedla v úvodu rozhovoru Drtinové. Pekárková dala moderátorce za pravdu. „Mimochodem teda růžové brýle mi ještě nespadly a předevčírem to bylo 15 let, co jsme spolu," zaznělo také z úst spisovatelky.

Pokud jde o Česko, tak při pohledu na internet se Pekárkové zdá, že tu panuje odpor k jinakosti, k uprchlíkům, k lidem tmavé pleti a tak podobně, ale vždycky, když přijede do České republiky, tak zjistí, že to s námi není tak zlé. Kdykoli přijedu do Česka, tak se mi zdá, že se situace jeví lépe, než se mi jeví na internetu při pohledu z Anglie," prohlásila dáma.

• Celý rozhovor naleznete zde

V Británii se ale lidé chovají poněkud ohleduplněji. Po práci spolu chodí na kafe lidé různé barvy pleti a tak podobně. Lidé se tam k sobě chovají korektně. „Politická korektnost není žádný diktát, ale jen snaha neurážet druhé," je přesvědčena Pekárková.

To neznamená, že by se lidé, kteří se rozhodnou žít v Anglii, nebo třeba i v Česku nemuseli učit respektovat pravidla v zemi, ve které chtějí žít. „Já bych se nebála zasáhnout proti těm lidem a vnutit jim naše pravidla, pokud chtějí naši zem chápat jako svou novou zem. Ale zároveň se to těm lidem musí vysvětlit," apelovala spisovatelka na diváky. Je prý škoda, že nemáme něco jako školy kultury, kde by se Pákistánci a další imigranti naučili britské zvyky.

Zásadní je, aby se lidé chovali slušně. Britové mají raději migranty třeba z Indie, pokud jsou vzdělaní a chovají se slušně, zato na Poláky, Čechy či Slováky koukají skrz prsty, protože se leckdy v Británii nechovají, jak se sluší a patří.

Když se lidem vysvětlí, jak se mají chovat a oni to pak dodržují, všechno je v pořádku. Ne každý je však ochoten na společenská pravidla přistoupit. Pekárková to poznala ještě jako řidička taxíku, kdy vozila např. Afghánce z kmene Paštunů. A nebyla zdaleka jediná řidička, která by tyto zákazníky vozila.

„Ačkoli v té Anglii třeba žili už řadu let, tak ony je vozily do klubů a z klubů takřka polonahé krásné mladé dívky, které se chovají z jejich pohledu strašně vyzývavě, tak pro ně bylo nesmírně těžké pochopit, že tahle holka, která chodí skoro nahá, tak si k ní nesmí nic dovolit, ani nic říct, jinak to bude strašně špatně. Nebo když se třeba ženská odbarví, tak podle nich je naprosto jasné, že bude ke všemu svolná a tak podobně," přidala příklady spisovatelka.

„A těchto předsudků je opravdu hodně a je těžké to těm lidem vysvětlit," posteskla si dáma.